Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen | Page 15

V úterý ráno již Kalista na gymnázium dorazil.
Stejně se nedalo čekat, že se bude vyučovat. Hned
ráno žáci, „většinou ozdobeni národními stuhami“,
pomohli korpulentnímu školníkovi Kolínskému
sejmout z průčelí dvouhlavého rakouského orla,
načež se – ke zděšení opatrného zastupujícího
ředitele Aloise Hubky – jali likvidovat portréty
císařského páru a radili se, jak samostatnost
oslavit. Neméně horečně se ovšem rokovalo i ve
sborovně. Nakonec byli žáci odvedeni do školní
kaple, kde jim Hubka ozřejmil situaci. Poté nas-
tala chvíle dějepisáře Zdeňka Kampera.
Je nevděčnou úlohou učitele dějepisu uvádět v
průběhu jakéhokoliv dějinného zlomu aktuální
dění v soulad s tradicí. Před necelými čtyřmi lety
Zdeněk Kamper přednášel u příležitosti výročí
intronizace Františka Josefa I. „o významu vlády
Jeho Veličenstva pro říši a hlavně pro naši vlast“.
V letech válečných pak dělal řediteli častý do-
provod na hejtmanství, kde ujišťovali o loajálním
smýšlení sboru i žáků „s prosbou, aby na stup-
ních Nejvyššího trůnu bylo tlumočeno“. Ať už se
mu 29. října 1918 v hlavě honilo cokoliv, Kamper
v sobě v oné chvíli nezapřel žáka Josefa Pekaře a
svůj projev pojal státoprávně – jako historii české
státnosti. Všichni zazpívali „Kde domov můj?“ a
tím vyučování skončilo. Oktaváni se již stihli do-
hodnout, že na večer připraví lampionový průvod,
a tak všichni prchali, aby vzali útokem papírnictví
a prodejny svíček, „o občany profesory jsme se
nestarali – bylať svoboda!“
Právě na tom lze ilustrovat rozpor mezi přístupem
studentů a učitelů k novému státu. Studenti
proklamovanou svobodu a demokracii přijali
bez výhrad. Sami se svou aktivitou stali hlavním
činitelem přechodu gymnázia do nové reality. U
učitelů, ačkoliv vznik Československa rovněž ví-
tali, naopak přetrval postoj subalterních státních
zaměstnanců. Sami do vývoje nezasahovali, nýbrž
vyčkávali na pokyny od nadřízených orgánů.
Současně však nijak neblokovali, ba nakonec i
podporovali veřejné angažmá svých žáků.
I když 8. listopadem slavnostní dny skončily, výu-
ka se toho roku nemohla pořádně rozeběhnout
(a to ji již na počátku října přerušila epidemie
nebezpečné španělské chřipky): „Dne 12. listo-
padu byl v prvých dvou hodinách vyučovacích
přečten výsledek porady a vyučování pak pro
naprostý nedostatek paliva na neurčitou dobu
zastaveno. Vyučovati se opět počalo teprve dne
3. ledna 1919.“
Zdeněk Kalista, na podzim 1918 oktaván, pozdější historik, žák Josefa Pekaře.
Ani tím se však oslavy nevyčerpaly: na pátek 1. 11.
svolal Národní výbor velikou manifestaci a tábor
lidu celého Pojizeří „na oslavu naší svrchované
samostatnosti“, samozřejmě i s účastí studentů.
A aby oslav nebylo málo, na 8. listopad byla na
všech školách nařízena připomínka výročí bitvy
na Bílé hoře (v dobovém výkladu příčiny „staleté
potupy a pohany“, kterou smyla státní samostat-
nost). Ve výroční zprávě vedení školy neopomnělo
zdůraznit, že slavnost se uskutečnila přesně „po-
dle daných pokynů“.
Student Revue 15