Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen

napsal: prof. futtera GYMNÁZIUM A 28. ŘÍJEN 1918 V MLADÉ BOLESLAVI V pondělí 28. října ráno se oktaváno- vi Zdeňku Kalistovi do školy nechtělo. Raději zašel do „redakce“ studentského časopisu Domov, který se spolužáky vedl. Na mladoboleslavském gymnáziu (sídlilo tehdy v křídle městského úřadu na dneš- ním Komenského náměstí) mezitím vládl naprostý klid. Kalista se o půl čtvrté vydal na nádraží, rozhodnut zajet do Benátek za rodiči (a pro potraviny, jichž se na sklon- ku války zoufale nedostávalo). D ošel jenom k Havelskému hřbitovu, když „vidím, jak Riegrovou třídou [dnešní třídou Václava Klementa] se valí jakýsi zástup, jehož konce jsem nemohl dohlédnout. Lidé na chodníku vzrušeně, v pobíhali. Někteří se objímali. Jiní vyskakovali bláznivou radostí. Vrh- nul jsem se vstříc davu jehož prvních řadách jsem rozeznával montérky dělníků z Laurinky. A sotva jsem uběhl pár kroků, postihl jsem nápisy na standartách nad hlavami prvních pochodujících: ‚Rakousko-Uhersko kapitulovalo‘, ‚Ať žije naše sa- mostatnost‘.“ V Mladé Boleslavi se zvěst o proklamaci státní samostatnosti rozšířila právě od dělníků z au- tomobilky, kteří byli napojeni na domácí odboj. Průvod dorazil na Staroměstské náměstí, kde síd- lily úřady. V hotelu Věnec se ustavoval Revoluční okresní Národní výbor, jehož úkolem bylo převzít moc a kontrolu nad situací, a jeho členové k davu promlouvali, vysvětlovali situaci a nabádali ke klidu. Leč neklidní oktaváni chtěli místo klidu dělat rev- oluci. Před necelými dvěma lety ještě coby sextáni upřímně vyjadřovali „hlubokou bolest“ nad úmrtím císaře Františka Josefa I. V létě 1918 již tytéž žáky nejvíce vzrušovala přítomnost italských válečných zajatců ve městě, s nimiž se snažili navázat kon- takty. Rakousko-Uhersko v jejich očích (ostatně jako v očích většiny české společnosti) již ztra- tilo i zbytky legitimity. Studenti svůj postoj dali jasně najevo na svátek svatého Václava. Od května 1916 platilo nařízení, že každá školní mše musela být zakončena zpěvem hymny „Zachovej nám, Hospodine!“ Studenti měli jasno: „1918 však svatováclavský svátek nemohl vyzněti rakouskou hymnou!“ A tak 28. září 1918 „jen katecheta u oltáře, jeden z profesorů a dva nebo tři primáni začali zpívat“, zbytek mlčel. Když se dělníci z automobilky začali trousit ze Staroměstského náměstí pryč, studenti se zmoc- nili praporu a účtování se starým řádem mohlo pokračovat. Nyní se šlo do kasáren v Jičínské ulici žádat propuštění italských zajatců. Posádka byla ostře vyzbrojená, nikdo však neměl zájem eska- lovat napětí. Narychlo povolaný zástupce Národ- ního výboru se dohodl s velitelem, že zajatci budou propuštěni. Za tuto akci se však studenti vděku nedočkali. A nešlo pouze o nebezpečí, které hrozilo. Přítomnost Italů ve městě totiž nevzrušovala výhradně dospívající mládež, ale – a možná ještě více – ženskou část populace. Předsednictvo Národního výboru si stýskalo, že „od chvíle, kdy italským důstojníkům poskytnuta byla svoboda, zapřadá s nimi celá řada žen a děvčat známosti, které vymykají se taktu a prosté společenské slušnosti“. Student Revue 13

Student Revue 100 let čsr září-říjen září-říjen | Page 13