Lekce hantecu
Libor Ševčík - Ryba
Problémy s rybama nejsou jak je chytit, ale jak je zabít. Ten problém u nás probíhá o Vánocích. Kromě otce jsme nikdy nikoho nezabili. Chci tím říct, že kromě otce, který zabijí, jsme nikdo nic nezabili. Bojíme se. Otec se taky bojí, ale ten zabíjí z hladu. Kdyby toho kapra nezabil, čekali by jsme než umře sám.(kapr) ale on chce jíst o šesti.(otec) Je z toho pěkná podívaná. Vloni vzal otec kladivo, udeřil kapra do hlavy a já jsem omdlel. Otec křičel: „Je po něm!” (kapr) a „pojďte ho křísit” (kluka). Když to zjistili sousedi, mysleli si, že trefil i mě, zavřeli se v bytech a zavolali na policii a do nemocnice. Mezitím jsem byl v pohodě a matka se sestrou začaly kuchat kapra. Za chvíli zvonili zdravotníci a ptali se, kde je raněný. Otec odpověděl: „Trefil jsem ho načisto, není raněný” – myslel kapra. Doktor zbledl a ptal se kde leží. Otec ho chytil za ruku a dovedl ke kaprovi. Doktor se urazil a řekl, že nás to sranda přijde draho. Otec odpověděl, že ne, že platil za kilo 14 korun. V tom do bytu vtrhli policisté a hledali vraha. Uviděli otce od krve a s kladivem v ruce, tak mu nasadili pouta na ruce. Ten se vztekal, že ve svém bytě může zabíjet, kdy chce. Myslel totiž, že ho zadrželi kvůli tomu, že zabíjí po policejní hodině. Když se pak všechno vysvětlilo, tak otce pustili z vězení i s kladivem. Tenkrát se u nás místo koled vykládaly vtipy, jak to chodí ve vězení. Rok na to jsem to měl promyšlený a s otcem jsme se domluvili, že zabijeme kapra elektřinou. Otec ho omotal drátem, dal ho na rošt, aby měl kontakt, já jsem ho držel pohrabáčem, aby se nehýbal a otec zapojil drát do zásuvky. Co pak proběhlo bylo jak když vybuchla Etna ve 23. roce. Otec zakřičel jako postřelený bůvol, ze zdi vyletělo mnoho jisker, něco mě koplo, všude zhaslo a vybuchl sporák. Všichni byli strnulí, jenom kapr byl živý jako nikdy před tím. Asi si rozproudil krev. Potom otec vyskočil zpoza postele, vzal plotnu ze sporáku a trefil kapra takovým způsobem, že byly žábry až v linoleu. Pak ho vzal a vyhodil oknem, bohužel zavřeným a v nátělníku vyběhl z bytu. Volali jsme na něj: „Vrať se, přijede teta!”, ale to už se vracel zpět s rybou v ruce a říkal, že chtěl aby byl dočista mrtvý. Matka z toho dostala opar, sestra si vymkla nohu a sousedi se ptali jestli už můžou začít jíst. Tak to u nás probíhalo o Vánocích.
Tomáš Košíček, IX.C
Héj kámo, na Ponči salci sou félig. Žrufóni s necem sedijó ksélig, šňapajó salce a frošáli pulce. Fugař se lochčí a džiga si rauchčí.
Gómeš co to je? Jó že nekóříš brněnské hantec? Ahá, ty sis myslel že je to Švédština s anglickým přízvukem a pozpátku. Né příteli, to byla hodně stará plotňácká hantýrka. Jo že nevíš kdo to byl plotňák? No tak plotňák byl městskej flákač, kterej žil v období 1 republiky.