FBC Sokol Frenštát p. R.
Sezóna 2013/2014
A jak to všechno dopadlo? Dobře :). Výsledky nebyly to hlavní, co nás zajímalo, ale kdo by
nechtěl vyhrávat, že? Nakonec jsme ty vítězství vybojovali dvě, remízu uhráli jednou a čtyřikrát jsme
odešli poraženi. Ale nemuselo to tak být. V prvním zápase proti Black Angels chybělo 17 vteřinek do
vítězného konce… a Otrokovice, alias Pijero jsme měli porazit, byli jsme lepší, soupeře přehráli, ale
produktivita byla na straně soupeře. Co se týká předvedené hry, což bylo hlavní kritérium úspěšnosti,
panuje spokojenost. Dokázali jsme si, že můžeme hrát i s mnohem zkušenějšími a vyspělejšími týmy,
že se jim můžeme vyrovnat, že je můžeme občas i porazit, ale zatím nejsme schopni je porážet.
Některé výkony, některé úseky hry byly nadstandardně vynikající, byly ale i úseky, kdy se nám
nedařilo a kdy zápory převyšovaly pozitiva. Ale co je nejlepší, byly i chvíle, kdy jsem opravdu cítil
hrdost na svůj tým a kdy ten předváděl oku lahodící florbal… k tomu všemu se dostaneme.
Bylo to únavné, o tom žádná. Florbal v létě, v teplem sálajících halách, při pauzách, které
skýtají málo času na doprovodné aktivity, ale poskytují spoustu času na polehávání na báglech, je
vyčerpávající koníček. Přespávání po náročném dnu na téměř holé zemi (karimatce) či rovnou v
toolbagu (jde to, zeptejte se Miloše) neposkytuje možnost kvalitního spánku :). Když odehrajete
poslední večerní zápas a poslední tramvaj kvůli nehodě nepřijede a vy se táhnete nočním Brnem 4
kilometry s báglem na ubytovnu, tak vám ani hlasitý zpěv moc energie nedodá :). Když k tomu
přidáme neskutečně obrovské tempo zápasů, když k tomu připočteme spoustu náročných osobních
soubojů, není divu, že na noční život neměl nikdo čas ani chuť a večerky byly maximálně vzorné!
Mladší žáci by mohli závidět…
Po delší době jsme se opět na nějakou dobu stali týmem, který spolu žije, a myslím, že
většina kluků to vzala s povděkem a na chvíli jsme se vrátili do krásných časů našich začátků, alespoň
někteří určitě. Vystupování našeho týmu ocenil i správce školy, kde jsme byli ubytováni. Přebírání
učebny, ve které jsme po tři dny přebývali, trvalo asi 5 vteřin a dotyčný se s námi loučil slovy: "kdykoli
přijeďte, rádi vás ubytujeme, takových týmů kdyby bylo víc…“ Za to patří klukům dík… i za tu srandu a
legraci, kterou jsme si užili. Vím, že v tomhle věku dokážete i jiné věci, ale jsem rád, že si je umíte v
pravou chvíli odepřít…
119