Akutní péče – druh zdravotní péče, kdy je pacient léčen pro naléhavé onemocnění či zranění,
obvykle krátkodobě, přičemž jejím účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo
snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu (§ 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů.
Certifikát kvality a bezpečí – je vydáván podle § 105 zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách
a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, a osvědčuje skutečnost, že
zdravotnické zařízení je způsobilé k poskytování kvalitní a bezpečné zdravotní péče a má vytvořen
funkční a efektivní systém pro posuzování výkonnosti a kontinuálního zvyšování kvality zdravotní
péče a bezpečí pacientů.
Dlouhodobá péče – poskytování zdravotních služeb chronicky nemocným, starším nesoběstačným
či handicapovaným osobám ve zdravotnickém zařízení poskytovatele zdravotních služeb či ve
vlastním sociálním prostředí pacienta; tyto osoby nejsou v akutní fázi onemocnění, jedná se
např. o léčebny dlouhodobě nemocných.
Domácí péče – zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta (podle zákona
č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování). Vlastním sociálním
pro středím pacienta se rozumí domácí prostředí pacienta nebo prostředí nahrazující domácí
prostředí pacienta (například zařízení sociálních služeb). Touto zdravotní péčí je návštěvní služba
a domácí péče, kterou je ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče.
Edukace – proces výchovy a vzdělávání.
Externí hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb – proces, jehož účelem je posoudit podle
stanovených hodnotících standardů úroveň kvality a bezpečí poskytování zdravotních služeb, a to
nezávislým subjektem (fyzickou nebo právnickou osobou), odlišným od poskytovatele zdravotních
služeb, který získal k provádění této činnosti příslušné oprávnění (§ 98 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů).
Indikátor – ukazatel kvality poskytovaných zdravotních služeb.
Informovanost pacientů – pojem, který úzce souvisí s právem pacienta, resp. povinností poskytovatele
zdravotních služeb sdělit informace o zdravotním stavu pacienta (§ 31 zákona č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů), zejména
se jedná o informace potřebné k tomu, aby mohl před zahájením diagnostického či terapeutického
postupu rozhodnout o tom, zda s jeho provedením souhlasí.
Interní audit – vnitřní kontrolní proces, kdy nezávislý orgán poskytovatele zdravotních služeb
hodnotí kvalitu jím poskytovaných služeb. Ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 písm. (b) zákona
č. 372/2011 Sb. je poskytovatel zdravotních služeb rovněž povinen v rámci zajištění kvality
a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí.
Pro zavedení tohoto systému byly vypracovány „minimální požadavky“, které jsou uveřejněny ve
Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 16/2015.
Kontinuální zvyšování kvality – přístup managementu zahrnující průběžnou snahu o zlepšování
procesů v oblasti poskytování zdravotních služeb ve shodě s potřebami pacientů.
Kvalita zdravotní péče – úroveň poskytování zdravotních služeb.
7