Punkstream ONLINE 11/12.2017, 01.2018 | 页面 78

76

2000- 2009

Dá-li se o nějaké době hovořit, jakožto o zlaté éře asijského hororu, tak je to právě nedávná první polovina v prvním desetiletí 21. století. Pouhé dva roky po fenomenálně úspěšném Ringu objevuje Takashige Ichise společně s téže populární postavou japonské kinematografie Kiyoshi Kurosawou zázračný hororový talent – mladého režiséra Takashi Shimizua a s ním přichází nový fenomén, o nic méně známý, než předchozí Ring, jménem Ju-on( 2000), který stejně tak, jako Nakatovo veledílo, oživuje starodávné duchy yūrei v moderní době. Začátek 21. století se stává nejplodnějším obdobím J-hororu i asijského hororu celkově v dějinách. Po Juon a Ju-on 2 přichází na svět Kurosawovo Kairo( 2001), následně Nakatův druhý zářez Dark Water( 2002), The Eye( 2002) – nejslavnější dílo bratří Pangů, Miikeho One Missed Call( 2003), remaky Shimizuova Ju-on vydané pod názvem Ju-on: The Grudge( 2003) a Ju-on: The Grudge 2( 2003), nejznámější hororové dílo siamského poloostrova – Shutter( 2004), nebo série Ichiseových moderních kaidanů jménem J-Horror Theatre. Takřka každý z těchto hororových kultů se stal natolik populárním na západě, že vzniká obrovské množství amerických remaků, které mají těžko pochopitelné, japonské duchařské příběhy přiblížit západnímu chápání. Stalo se tak a tržby byly fenomenální. Asijský horor dobyl svět!
Léta 1998-2005, což je období, kdy každý rok vzniklo několik hororových titulů, které se bez mrknutí oka dají označit za kultovní, však ani zdaleka nepřejí pouze vzkříšenému duchařskému žánru. Ač klasický Japan shock, respektive pinku eiga patří více méně době minulé, tak se stejně počátkem milénia rodí několik J-hororů, jejichž hlavními aspekty jsou brutalita a jejich účelem není děsit, nýbrž šokovat. Do vitríny této nové vlny J- exploitationu se řadí např: Audition( 1999), Battle Royale( 2000), Ichi the Killer( 2001), Visitor Q( 2001), Suicide Club( 2001) a mnoho dalších, které měli na svědomí umělci, jejichž slávu zajistila převážně „ zlatá éra“ hororu v Japonsku, jako Takashi Miike, nebo Shion Sono. Není divu, že celý svět včetně Ameriky i