Všechno to začalo u ohně, v dobách, kdy měly největší modly moderních asijských hororů ještě několik tisíc let čas, a kde si místní lidé vykládali historky o démonech a mýtických a nadpřirozených bytostech, díky kterým si stejně tak, jako my, vysvětlovali pozemské jevy, kterým nerozuměli. Již od nepaměti lidi spojoval respekt a touha po poznání k čemukoliv neznámému, tajemnému, děsivému … fascinace zlem, posedlost násilím a nenávistí. To je lidské, jako lidstvo samo a horor nám má tyto touhy přiblížit, vzbuzovat je v nás, ale zároveň je i ventilovat. Proto je horor tolik zavrhovaným, pokleslým a přesto, tak vyhledávaným a atraktivním žánrem s bohatou a zajímavou minulostí.
794- 1333( Období Heian a Kamakura)
Již dávné mýty z Japonska, nebo Číny vyprávějí o démonech, kteří patřili k vývoji tamního folklóru. První literární spisy, jež můžeme považovat za prvopočátek hororu v Japonsku, se objevily v období Heinan, které trvalo od osmého, do letopočtu. Základním prvkem pro východní horory bývají yūrei. Yūrei, to je duše zemřelého, která se vrací za nějakým účelem zpět do světa živých. Dříve byli yūrei čistě abstraktní. Disponovali přírodními silami a člověk je spíše tušil, než viděl.
1334- 1602( Období Muromachi, Nanboku-Cho a Sengoku)
S nástupem období válčících států Sengoku, se mýtické příběhy schovaly do ústraní a jejich znovuzrození přišlo společně s obdobím Edo.
1603- 1912( Období Edo a Meiji)
Zatímco se na západě v období romantismu dostával horor do podvědomí za pomocí gotických románů, v Asii tomu bylo jinak. Neodmyslitelný základ pro asijský horor tvořil termín kaidan. Kaidan je pojem skládající se ze dvou znaků kanji a to ze znaku kai, což znamená děsivý / tajemný a dan, což je výraz pro mluvit / diskutovat. Obecným překladem slova kaidan je děsivý / zvláštní / tajemný příběh, však kaidan jako takový, nemusí být
68