Luba Skořepová
z velice chudé rodiny z Podkrkonoší a tam jedli jen
brambory, kozí mléko a zeleninu, do svých 22 let
maminka neznala maso. Když se pak moc dobře
provdala, vzhlížela k tatínkovi jako k hlavě rodiny.
U nás se všecko točilo kolem tatínka, to nejlepší se
vždy vybíralo pro něj, slepičí stehno bylo vždycky
jeho. Maminka se na tatínka pořád usmívala a on
se usmíval na ni. Rodina byla pro nás tehdy všecko,
já pak vlastně celý život hledala něco podobného,
ale nenašla jsem to.
práce, to nepochopím. A zas mají možnosti, mohou
pracovat v zahraničí, ale to jen, pokud nejsou líní,
a to často jsou.
• Tehdy chodili všichni do kostela a děti
do hodin náboženství. Pomohla vám
v životě víra v Boha?
A miluju přírodu, jsem jí přímo oslněná. Příroda
rozvíjí fantazii. Když jsem byla v mládí sama v lese,
hrála jsem si s vílami, fantazie v tom prostředí jen
kvetla. Měli bychom trestat ty, co přírodě ubližují.
Před čtyřmi lety mi víra pomohla, když jsem měla
velké problémy se žaludkem, ale dnes mi už moc
nepomáhá. Ale každý večer se pomodlím, a pořád
věřím, že mi modlitba třeba pomůže.
A s tím kostelem to kdysi se mnou bylo takhle:
To jsem byla zamilovaná do jednoho kluka, co
byl menší než já. Proto jsem si v kostele vždycky
sedla o lavici níž a on si sedl za mě. A byli jsme
domluveni, že až budou cinkat, tak vstanu, a když
budou cinkat podruhé, dáme si hubičku. A to jsme
prováděli. A jak to dopadlo? No nedopadlo, on byl
takový malinký.
• Byla jste hodně vybíravá, když se jednalo
o výběr vašeho chlapce?
Přála bych si, aby život na
klinikách byl i pro nás, starší
a nemocné lidi, barevnější.
foto: Alena Hrbková
„Je skrznaskrz ženská - potvora i světice. Ať si
tvrdí, jak chce, že není čarodějka, kouzlo, jak
proniknout k lidským srdcím, ovládá bezpečně.“ To
jsou slova kritika za její výkon v Mydlibabě. Pro
mě je vynikající herečkou, která dokáže ztvárnit
jakoukoli roli, bytostí, jež silně působí svým až
magickým charismatem, ztělesnění věčného
mládí. Luba Skořepová je jedinou herečkou u nás
a možná na celém světě, jež ještě ve věku 91 let hrála
v několika divadlech, a to i v Národním. Kromě
toho vystupovala v televizi, hrála v seriálech, je
oblíbenou autorkou knížek o přírodě, bylinkách,
zvířátkách, o divadle a hercích, o astrologii
a magii. Paní Luba je znalkyní života, má „to“
v krvi, ale rady udělovat nechce. Každý si podle
ní rady pro svůj život musí vytvořit sám. Pojďme
tedy nahlédnout do vzpomínek z jejího života
a inspirujme se jejím příkladem.
• Brzy oslavíte krásných 92 let. Ležíte teď
v nemocničním pokoji, zotavujete se po
vážné operaci, povídáte si se sestřičkami
a s návštěvami, odpočíváte. Čím ještě jsou
naplněny vaše dny?
Jídlem, z toho mám pořád radost, těším se na
každou svačinku, třeba na chleba s máslem, ten
mi chutná. No a pak hodně vzpomínám. Měla
jsem bezvadnou rodinu. Moje maminka a můj
tatínek se hrozně milovali, strašně moc, až to bylo
Už u babičky, kde jsem bydlela, když jsem ještě
ani nechodila do školy, jsem o lásce strašně moc
přemýšlela. Pozorovala jsem