10
Tebe správné? Neměli by mít
sportovci větší volnost pro
svoji choreografii?
R: Díky mistrovství jsem
konečně začala pořádně
trénovat a začalo mě to bavit.
Pravidla sice svazují, ale mám
ráda, když musí člověk pořádně makat a baví mě pravidly
podrobně procházet. Vyhovovalo mi, že jsem přesně věděla,
z jakých prvků si mám vybrat,
naučila jsem se nové triky, a to
nejen proto, že jsem musela,
ale sama jsem chtěla. Na druhé
straně myslím, že pravidla
by se mohla zvolnit ohledně
kostýmů. Do jisté míry chápu,
že to je tím, že pole sport je
stále spojován s předsudky.
Věřím, že jakmile se pole sport
dostane do povědomí široké
veřejnosti a lidé ho začnou
vnímat opravdu jako sport,
pravidla se začnou uvolňovat.
PM: Vím, že jsi kromě pole
sport úspěšná také v latinsko-amerických tancích a
kulečníku. Jaký sport máš nejraději a co tě k němu “táhlo”?
R: Nejraději mám latinu. Od
7 do 12 let jsem se věnovala
krasobruslení (představení s
dětskou lední revue) a kvůli
správnému zpevnění těla mi byl
doporučen nějaký doplňkový
sport. Moje učitelka ze ZŠ
vedla taneční kroužek s latinsko-americkými tanci, kam jsem
se v 8 letech přihlásila. Když
jsem začala s tancováním,
úplně mě to pohltilo. Nezávisle
na krasobruslení a tanci se
ještě od 9 let věnuji kulečníku.
V dětství jsem tedy asi dva roky
děla tři sporty zároveň, což mi
zabíralo hodně času, ale nikdy
jsem toho nelitovala. Měla jsem
skvělé dětství a kromě sportu
jsem si stihla užívat i takové to
normální běhání venku, vždy
když jsme byli na chalupě.
PM: Často Tě můžeme vidět s
orientální ozdobou na čele tzv.
Bindi. Prozradíš nám, jestli
má pro Tebe nějaký speciální
význam?
R: Nyní je moje Bindi (nebo jak
já říkám „ťuflík“) červené, protože jsem vdaná.