VMĚŠOVÁNÍ STÁTU DO OBLASTI PENĚZ 83
cení daní. K federální vládě neexistovala žádná velká nedůvěra nebo nenávist. Lidé však velmi chtěli používat zlato... a panoval silný odpor proti papírovým penězům.... Každý dlužník měl zákonné právo splatit své dluhy ve znehodnocujících se papírových penězích. Když to ovšem udělal, získal stigma( věřitel by jeho podobiznu pravděpodobně nechal otisknout v novinách) a byl bojkotován. Po celé toto období nebyly papírové peníze v Kalifornii používány. Lidé v tomto státě uskutečňovali své transakce ve zlatě, zatímco celý zbytek Spojených států používal směnitelné papírové peníze.“ 33
Vládám začalo být jasné, že si nemohou dovolit, aby lidé vlastnili a drželi zlato. Vlády si nikdy nemohly zcela zajistit svou moc nad penězi, když lidé mohli, bylo-li to potřeba, odvrhnout jejich papírové peníze a vrátit se ke svým penězům – ke zlatu. Proto tedy vlády prohlásily držbu zlata občany za protiprávní. Zlato bylo všeobecně znárodněno, kromě zanedbatelného množství používaného pro průmyslové účely a dekorace. Požadovat návrat znárodněného majetku veřejnosti je v současnosti považováno za naprosto zpátečnický a staromódní názor. 34
12. Papírové peníze a Greshamův zákon
Když se podaří ustanovit papír jako peníze a postavit zlato mimo zákon, nestojí již vládě nic v cestě k provádění inflace velkého rozsahu. Jen poslední nepatrná překážka může tyto plány zhatit: hrozba hyperinflace a rozpad měny, ke kterému může v konečném důsledku dojít. K hyperinflaci dochází, když si veřejnost uvědomí, že vláda má sklon k inflaci, a proto se rozhodne se inflační dani
33 Taussig, Frank W.: Principles of Economics, 2. vydání, The MacMillan
Company, 1916, díl I, str. 312. Viz také Upton, J. K.: Money and Politics, 2. vydání, Lothrop Publishing Company, 1895, str. 69 ff.
34 Pro podrobnou analýzu způsobů, kterými americká vláda konfiskovala
zlato občanů a odstoupila od zlatého stadardu v roce 1933, viz Garet Garett: The People’ s Pottage, The Caxton Printers, 1953, str. 15 – 41.