Peníze v rukou státu 31.1.2016 | Page 65

VMĚŠOVÁNÍ STÁTU DO OBLASTI PENĚZ 65
„ hospodářský cyklus“. Tento nenápadný, ale smrtelný proces, který může nepozorovaně probíhat po generace, funguje následovně: bankovní systém pod záštitou státu vytvoří nové peníze a půjčí je podnikatelům. Pro podnikatele mají nové prostředky podobu skutečných investic, ale tyto prostředky nepocházejí z dobrovolných úspor jako investice generované na svobodném trhu. Nové peníze jsou podnikateli investovány do různých projektů a vyplaceny za práci dělníkům a za ostatní výrobní faktory v podobě vyšších mezd a cen. Nové peníze začínají prosakovat do zbytku ekonomiky a lidé obnovují svůj starý poměr spotřeby k úsporám. Stručně řečeno, přejí-li si lidé uspořit a investovat 20 % svého příjmu a zbytek spotřebovat, nové bankovní peníze půjčené podnikatelům vyvolávají zprvu zdání, že velikost úspor je větší. Když se ale nové peníze dostanou do rukou veřejnosti, dojde k obnovení poměru 20 / 80 a ukáže se, že mnohé investice jsou nyní nehospodárné. Odstraňování těchto nehospodárných investic vzniklých v důsledku zdánlivé prosperity vyvolané inflací představuje v hospodářském cyklu fázi deprese. 24
3. Nucený mincovní monopol
Aby se vládě podařilo využít příjmů z falšování peněz, musí podniknout řadu kroků, kterými se vzdálí od fungování svobodného trhu. Vláda nemůže jednoduše vtrhnout na trh a začít tisknout své papírové poukázky. Takovýmto rychlým způsobem vytvořené státní peníze by asi bylo ochotno přijmout jen málo lidí. Dokonce i v současné moderní době řada lidí v „ zaostalých zemích“ jednoduše odmítla přijímat papírové peníze a trvala na placení pouze ve zlatě. Útok státu na peníze musí být proto daleko subtilnější a postupnější.
Do doby před několika málo staletími neexistovaly banky, a proto vláda nemohla využít bankovní mechanismus k vytvoření masivní
24 Podrobnější analýzu hospodářského cyklu lze najít v Rothbard, Murray:
America’ s Great Depression, D. Van Nostrand Co., 1963, část I. ••• V českém jazyce viz Šíma, Josef: Trh v čase a prostoru, Liberální institut, 2000.( Pozn. překl.)