60 PENÍZE V RUKOU STÁTU
III.
Vměšování státu do oblasti peněz
1. Příjmy pro vládu
Oproti všem ostatním institucím nezískávají státy své příjmy formou plateb za poskytované služby. Vlády tedy nestojí před stejným ekonomickým problémem jako všichni ostatní. Jedinci, kteří chtějí od ostatních získat více zboží a služeb, musí vyrobit a prodat více něčeho, co si ostatní přejí. Vládám stačí pouze najít způsob, jak lidem vyvlastnit více zboží bez jejich souhlasu.
V ekonomice s přímou směnou mají vládní úředníci jen jeden způsob, jak vyvlastňovat zdroje: zabaví zboží v naturální podobě. V peněžní ekonomice ale mají k dispozici jednodušší způsob – zabrat peněžní aktiva a poté tyto peníze použít k získání zboží a služeb, jež si vláda přeje, nebo k placení dotací upřednostňovaným skupinám. Toto uchvácení majetku se nazývá zdanění. 19
Zdanění je ale často velmi nepopulární a v méně klidných dobách často vedlo k revolucím. Vznik peněz sice na jedné straně představoval pro lidstvo dar, ale na straně druhé zároveň vedl k vytvoření rafinovaného způsobu, jakým vláda mohla začít provádět vyvlastňování zdrojů. Na svobodném trhu je možné získat peníze bu� výrobou a prodejem zboží a služeb, které lidé chtějí, nebo těžbou( což není v dlouhém období o nic ziskovější podnikání než jakékoli jiné). Jestliže ale vláda dokáže nalézt způsoby, jak provádět
19 Přímé zabavení zboží proto není dnes tak používané jako vyvlastnění
peněžních aktiv. Nicméně stále lze najít několik případů: zabrání půdy v „ řádném procesu“ podle práva vyvlastňovat, zabírání proviantu pro vojáky v okupované zemi a obzvláště nucená konfiskace pracovních služeb( např. povinná vojenská služba, povinnost účasti v soudní porotě a nucení podnikatelů vést daňové záznamy a vybírat srážkové daně).