30 PENÍZE V RUKOU STÁTU
spirálu, která se sama urychluje: větší obchodovatelnost způsobuje jejich častější používání jako prostředku směny, což způsobuje větší obchodovatelnost atd. Nakonec jsou jako všeobecné prostředky směny( téměř ve všech směnách) používána jedno či dvě zboží a ta nazýváme penězi. V minulosti tak byla používána řada zboží: tabák v koloniální Virgínii, cukr v Západní Indii, sůl v Habeši, dobytek ve starém Řecku, hřebíky ve Skotsku, mě� ve starém Egyptě a také obilí, korále, čaj, ulity i háčky na ryby. V průběhu staletí se ve svobodné konkurenci na trhu prosadily jako peníze dvě komodity – zlato a stříbro, které vytlačily ostatní zboží. Obě mají jedinečnou obchodovatelnost, je po nich jako po surovině pro výrobu šperků velká poptávka a vynikají i ostatními nutnými vlastnostmi. V minulosti se ukázalo, že stříbro je kvůli jeho menší vzácnosti v porovnání se zlatem vhodnější pro menší transakce, zatímco zlato je vhodnější k uskutečňování transakcí větších. Tak či onak, důležité je, že a� již bylo důvodem cokoli, svobodný trh objevil, že zlato a stříbro jsou nejefektivnější peníze.
Tento proces, kdy se na svobodném trhu kumulativně vyvine prostředek směny, je jediným způsobem, jak mohou peníze vzniknout. Jiným způsobem peníze vzniknout nemohou. Nemohou vzniknout tak, že se někdo rozhodne peníze z neužitečného materiálu vytvořit, ani tak, že vláda nazve „ penězi“ kousky papíru. V poptávce po penězích je totiž zabudovaná znalost peněžních cen v bezprostřední minulosti. Oproti přímo používaným spotřebním a kapitálovým statkům, musí mít peníze nějaké již existující ceny, na jejichž základě je možné vytvořit poptávku. Jediným způsobem, jak k tomu může dojít, je, že celý proces započne používáním užitečného zboží ve výměnném obchodě a následným nárůstem poptávky po tomto zboží jakožto po prostředku směny, která doplní původní poptávku po daném zboží za účelem jeho přímého používání( např. poptávku po ozdobách v případě zlata). 1 Stát tedy nemá moc vytvořit pro
1 O původu peněz se lze dočíst v Menger, Carl: Principles of Economics,
Free Press, 1950, str. 257 – 71; Mises, Ludwig von: Theory of Money and Credit, 3. vydání, Yale University Press, 1951, str. 97 – 123.