136 PENÍZE V RUKOU STÁTU
problémů Alfánie( neprávem nabytý majetek ve špatných rukách) přetrvává, a k ní se přidává navíc problém politické závislosti na zahraničí.
Současné hospodářské a měnové krize se odvíjejí v podstatě přesně podle tohoto schématu fiktivního vztahu mezi malou Alfánií a velkou Betánií. „ Velká Betánie“ není samozřejmě nikdo jiný než Spojené státy americké, jejichž centrální banka usilovala déle než jedno desetiletí o to, aby zajistila zahraniční investice velkých amerických investorů tím, že udrží kurz dolaru k důležitým malým alfa-měnám stabilní. Vedlo to k takovému nárůstu inflace v alfazemích, že se v této politice nedalo pokračovat. Nevyhnutelně následovala krize, ke které se jako obvykle připojila finanční pomoc, kterou poskytly bu� přímo USA, nebo instituce, jimž USA dominují, jako například Mezinárodní měnový fond( MMF). Tím se vláda podporovaného státu dostala do jejich politického područí.
První měnová krize byla v Mexiku v zimě 1994 / 95. Mexická vláda si byla jistá, že po založení severoamerické „ dohody o volném obchodu“( NAFTA) v lednu 1994 bude FED garantovat směnný kurz pesa. S ohledem na volby, které se měly konat na podzim 1994, rozdávala vláda velkorysé milodary, které byly jako obvykle financovány tiskem nových peněz, a peso se tak dostalo na devizových trzích velmi rychle do nesnází. Mexická měnová krize ovšem nebyla vyřešena opuštěním parity směnných kurzů, ale rezignací mexického prezidenta a mimořádnou půjčkou ve výši 50 miliard amerických dolarů. Od té doby je mexické hospodářství pod zvýšeným dohledem úřadů NAFTA a američtí občané platí inflací dolaru za to, že američtí politikové smějí vládnout Mexiku.
V červenci a srpnu 1997 pak následovaly hospodářské a měnové krize v Thajsku, na Filipínách, v Malajsii, Indonésii, Singapuru a v Koreji. Ve všech zmíněných zemích propadly burzovní indexy během několika dní o 24 %( v Koreji) až 48 %( v Malajsii). Všechny tyto země obdržely velkou finanční podporu od MMF. Vládnoucí skupiny těchto zemí se během tučných inflačních let dostaly do vedoucích pozic v ekonomice a tváří v tvář krizi se te� ukazuje jejich neschopnost přivést hospodářský obrat. Zvláště nápadné to bylo v případě Indonésie, země, která je do značné míry závislá na dovozu potravin, kde došlo k několika násilným protestním akcím proti