DOSLOV: KRÁSNÝ NOVÝ SVĚT PAPÍROVÝCH PENĚZ 113
předseda každé zemské vlády v Německu měl tiskařský stroj, kde by mohl tisknout bankovky Bundesbanky, každý by byl stimulován k tomu, aby natiskl co nejvíce peněz, aby tak oblast, kterou spravuje, obohatil na úkor ostatních. Dokonce ani pokud by sám o takovéto jednostranné obohacování neusiloval, byl by k inflaci donucen, protože vlastníci ostatních tiskáren by ho jinak mohli předejít. Je zcela zřejmé, že takový systém je neúnosný, protože dříve či později musí dojít k hyperinflaci, a tím ke zhroucení měny. Nejinak je tomu v systému pevných směnných kurzů mezi národními měnami. Zúčastněné centrální banky sice nedisponují tiskárnami stejných peněz, ale jejich měny jsou pevnými směnnými kurzy definovány jako stejné peníze. Každý má potom zájem na co největší inflaci.
EMS vůbec žádným systémem pevných směnných kurzů nebyl. Základní skutečností je, že ze strany centrálních bank neexistovala povinnost nakupovat ostatní měny. Pokud by takovýto závazek existoval, stal by se EMS záchrannou sítí pro vlády náruživě znehodnocující svou měnu, jež by se pravidelně nechaly zachraňovat ostatními centrálními bankami. Nevyhnutelným následkem by pak byla celoevropská hyperinflace.
Závazek zde ovšem existoval víceméně pouze ve vztahu k vlastní měně. Každá centrální banka měla co nejméně znehodnocovat svou vlastní měnu, aby tak předešla propadu jejího kurzu. Pokud se směnný kurz její měny zhoršil, musela zamezit propadu kurzu jejím nákupem z vlastních prostředků. Dále mohla jen doufat, že jí ostatní centrální banky pomohou. Ty k tomu ovšem nebyly zavázány.
Za těchto podmínek byla stabilizace směnných kurzů možná pouze prostřednictvím omezení sebe sama. Každá centrální banka se musela sama rozhodnout a zásobu své měny zvyšovat pokud možno co nejméně. Tento poznatek se však v praxi prosazoval jen velmi pozvolna. Mnohé evropské státy nechtěly tak rychle upustit od inflační politiky 70. let. Chtěly stabilní kurzy a chtěly zároveň nadále ve velkém stylu prostřednictvím tisku bankovek přesměrovávat toky příjmů. To ovšem nebylo možné, dokud ostatní centrální banky prováděly inflaci v menší míře. A v EMS byla nakonec vždy alespoň jedna centrální banka, která ji prováděla v menší míře než všechny ostatní. To byla historická role německé Bundesbanky.