108 PENÍZE V RUKOU STÁTU
V mezinárodní oblasti vystupují papírové peníze sice v různých podobách, tím se ovšem nijak nemění jejich podstata jakožto prostředku neoprávněného obohacování. Všechny systémy papírových peněz jsou výtvorem státu a vývoj mezinárodních měnových systémů je pokračováním politiky vnitrostátního přerozdělování jinými prostředky. Stejně tak, jako byly vytvořeny národní měnové systémy, aby byly politicky nejvlivnějším skupinám poskytnuty výhody na úkor ostatních občanů, byly založeny i jisté mezinárodní instituce( EMS, ECB, MMF atd.), aby byly tyto výhody pro politickou a administrativní kastu zajištěny a upevněny.
Vývoj posledních let nás významně přiblížil k novému světovému řádu, o který usiluje vlivná skupina keynesovsky laděných politiků, podnikatelů a intelektuálů v Evropě, Japonsku a USA. Jedná se o rozsáhlý návrh neřídit mezinárodní hospodářské vztahy nadále privátními ujednáními, ale prostřednictvím mezinárodní byrokracie. V novém uspořádání světa má existovat pouze jedna měna a pouze jedna světová policie, která bude prosazovat nařízení jedné mezinárodní byrokracie. 42
Tyto plány, které byly pro Rothbarda v roce 1990 pouhou „ temnou hudbou budoucnosti“, jsou již zčásti uskutečněny. Jako základ krásného nového světa vznikla na počátku 90. let Světová obchodní organizace( WTO), která nahradila mezistátní obchodní dohody uzavřené v rámci GATT. Na počátku roku 1994 vznikla severoamerická „ dohoda o volném obchodu“( NAFTA) a počátkem 1999 Evropská centrální banka. Bruselská Evropská komise získává stále větší vliv a považuje se za jádro budoucí evropské centrální vlády. Na pořadu dne sice zatím není Světová centrální banka, ale mohl by to být další krok poté, co evropské měny s konečnou plat-
42 Viz Rothbard, Murray: Wall Street, Banks, and American Foreign Policy,
Mises Institute, 1995, str. 53 ff). Dalším dobrým zdrojem k tomuto tématu je kniha člena amerického kongresu Rona Paula( The Ron Paul Money Book, Ron Paul & Associates, Inc., 1991, str. 221 ff). Paul uvádí například následující Evropany, kteří podporují ECB jako stupeň na cestě ke Světové centrální bance a požadují světovou papírovou měnu: Giovanni Agnelli, Karl Carstens, Jacques Delors, Wim Dusenberg, Valery Giscard d’ Estaing, Wilfried Guth, Max Kohnstamm, H. L. Merkle, Helmut Schmidt a Hans-Jochen Vogel.