pdf24_merged | Page 10

Pokud paměť sahá , první fotbal ve Slušovicích se hrál v roce 1920 nebo 1921 . Vyjednali si ho žáci navštěvující měšťanskou školu ve Vizovicích s žáky z Jasenné . Za týden se hrála v Jasenné odveta . Zápas se hrál na louce za Martinovým . Kolem roku 1928 začal pro zřízení fotbalového oddílu u nás pracovat poštovní zřízenec pan E . Valerián , pan Srněnský pronajal pozemek na hřiště , který se musel upravit . O brigádníky nebyla nouze . V roce 1929 byla zakládající schůze , na niž přišla delegace SK BAŤA v čele se sekretářem Součkem , který předal dar : dvě soupravy dresů i s kopačkami . Do čela výboru byl postaven E . Valerián , členy výboru se stali : J . Srněnský , F . Krajíček , F . Čech , K . Drábek , K . Stanec , V . Benedikt , I . Buček , J . Sedláček . V létě byla uspořádána sportovní slavnost , na které hrála tři mužstva SK BAŤA . Pak přišly první mistrovské boje . Hráli jsme s Uherským Brodem , Starým Městem , Kvítkovicemi , Hulínem , Bedihoštěm a M . Prostějov . Sestava , s níž se začínalo : Sedláček , J . Divílek , Valerián , Mikač , Nusbaum , L . Divílek , Benedikt , Batík , Stanec , Šmíd , Jaroš . Ještě v tomto roce začali hrávat V . Studený , E . Mikač a E . Častulík . Hlavním problémem byly peníze : Vstupné 2 Kč nestačilo krýt potřebu , i když jsme si cestovné i ostatní hradili ze svého . Ale vše se překonalo . Za zmínku stojí postoj hospodáře klubu pana Čecha , který bez nároku na odměnu spravoval kopačky i dresy .
FC Slušovice - 90 let
Nakonec bych chtěl popřát dnešním fotbalistům i vedení hodně úspěchů . Josef Sedláček
Hrála se IV . třída . Začátky byly těžké . Hráčů , kteří měli lásku k fotbalu , bylo dost a proto se také potíže snáze překonávaly . Trénovali jsme třikrát týdně . Obětavost funkcionářů i snaha hráčů byly korunovány tím , že se již tenkrát hrála u nás dobrá kopaná . Takovou snahu a lásku k fotbalu bych přál i dnešním hráčům .
Karel Pivoda
Psal se rok 1940 . Jeli jsme na kolech na zápas do Bohuslavic . Po příjezdu tam se hřiště podobalo zoranému poli . Před brankami byly velké kaluže . V prvém poločase a na začátku druhého se nám hra nedařila , takže dvacet minut před koncem jsme prohrávali 4 : 1 . Pak střílí R . Klačánek branku , která byla pro nás injekcí . Zápas dostal zvrat a tři minuty před koncem jsme vyrovnali . Pak však rozhodčí nařizuje proti nám penaltu , Franta Jakuba ji chytí , posílá mne dopředu , podaří se mi vystřelit , ale míč zůstává v kaluži před brankou stát . Vidím přibíhat M . Janušku , který míč doráží do branky . S velkou radostí padá do bláta , my na něho . Mirek volá : „ Míč v síti , ale já nemám brýle “. I ty se našly , takže radost byla opravdu velká .
Franta Daněk
Začal jsem hrát v osmnácti letech , v roce 1938 , a to za záložní mužstvo , později za prvé družstvo . Vzpomínky na ta léta jsou pěkné , protože jsme byli většinou Slušovjané a to byl hlavní základ dobrého kamarádství a dobré party . Největší úspěchy jsme slavili v místním derby s SK Želechovice . V jejich prostředí jsme obyčejně prohráli o jednu branku , zato u nás dostali nadílku rozdílem čtyř až pěti branek . Myslím , že úspěch každého mužstva spočívá v sehrané partě a hlavně v kamarádství . V tomto duchu bylo naše mužstvo na výši , hrálo útočný fotbal s kolmými českými uličkami a hlavně střílelo branky a to bylo pro diváky to nejlepší potěšení . Nikdo z nás se nepovyšoval , vždy bojovala celá jedenáctka .
Ruda Klačánek
11