Opus musicum OM 5 2019 | Page 74

Finální znění opery – Deutsches Theater v Praze Po zkušenostech, které Janáček zažil s přesvědčováním režisérů a scé- nografů, aby nerozdělovali obrazy v jednotlivých dějstvích, se rozhodl tento problém radikálně vyřešit. Jedinou cestou bylo rozšíření hudebních předělů, tedy zásah přímo do partitury. Do 1. a 2. jednání dokomponoval krátké mezihry, které umožňovaly rychlou přestavbu bez přerušení toku hudby, a tedy plynulé propojení jednotlivých obrazů. 184 Dokomponovaná část mezi prvním a druhým obrazem 1. jednání má celkem 35 taktů a druhá, spojující první a druhý obraz 2. jednání, čítá 43 taktů. Tyto předěly Janáček zkomponoval patrně 9. listopadu 1927, jak o tom in- formoval týž den Kamilu Stösslovou: „Teď látám na dvou místech Káťu Kabanovou; na jevišti nemohou být dělníci s uspořádáním jeviště hotovi, potřebují delší hudby. Teď jsem to udělal […] “ 185 Krátce nato mezihry zaslal do Universal Edition, aby je připravila již do provozovacího ma- teriálu pro Deutsches Theater v Praze, kde měla být opera po novém roce nastudována. 186 Ihned také požádal Břetislava Bakalu o vypracování 72–73 Obr. 7 Rukopis mezihry z roku 1927, JA MZM, sign.  A 7.444. 184 Jako první o problematice pojednala Theodora Straková ve studii Mezihry v Káti Kabanové. In: Časopis moravského muzea, roč. XLIX/1964, Vědy společen- ské, s. 229–236. 185 Dopis LJ  K. Stösslové z 9. 11. 1927, JA MZM, sign. E 501; citováno z KLJ; viz též HŽ, č. 511.