Opus musicum OM 5 2019 | Page 50

Víte, taková měkká, dobrá povaha.“ 29 Od soustředěné práce byl ovšem stále vytrhován, vždyť právě první půle roku 1920 byla pro pětašedesáti- letého skladatele enormně náročná. Dokončoval zřejmě symfonickou báseň Balada Blanická, v pražském Národním divadle vrcholily přípra- vy spojené s nastudováním opery Výlety páně Broučkovy, které měly premiéru 23. dubna 1920. Autor tak v Praze trávil více času a nadto mu toto nastudování a přístup souboru přidalo nejednu vrásku. K tomu jako ředitel dříve varhanické školy a nově soukromé konzervatoře vě- noval obrovskou energii nejenom rozšiřování oborů, ale především aktivitám vedoucím k zestátnění ústavu. To se sice v dubnu 1920 po- dařilo, ale konzervatoř nebyla v rozporu s Janáčkovou vizí ustanovena jako vysoká škola, Janáček ani nebyl jmenován ředitelem a vzápětí byla zrušena jeho koncepce výuky teoretických předmětů. To pro něj jistě byla citelná rána a tím více se upínal k novému dílu, které jej odvá- dělo od chmurné reality. Přesto všechno práce na opeře pokračovala; dle data na autografu dokončil první verzi partitury prvního obrazu již 17. dubna a celé 1. jednání pak 6. července 1920, ale pravděpodobné je, že se k partituře i nadále vracel.   Janáček většinou o letních prázdni- nách nekomponoval, a tak se ke Kátě Kabanové vrátil až 14. září, jak je zaznamenáno na autografu 2. jednání. Na konci Kátina monologu před výstupem Kabanichy s Dikojem nalézáme datum 24. září 1920. V těs- ném sousedství pracoval i na původním 3. jednání (dnes druhý obraz 2. jednání), které dokončil 15. října, respektive 24. října 1920. První ver- zi závěrečného 4. jednání (dnešní 3. jednání) komponoval od 28. října 1920 a dokončil ji 12. prosince téhož roku, ale pracoval na ní i nadále, až do 31. prosince 1920. To také potvrzuje dopis z 6. prosince 1920, zaslaný šéfu opery Národního divadla v Praze Otakaru Ostrčilovi (1879–1935): „Vánoce se blíží a s nimi zase skok o rok! Byl jsem hodně pilný a velké práce jsem v posledních akordech.“ 30 Je jistě obdivuhodné, že Janáček, který byl značně vytížený jinými povinnostmi, zkomponoval celou operu za je- diný rok. Avšak čekala jej náročná práce: zrevidování partitury a její následné opisování. Partituru počal revidovat bezpochyby ihned od po- čátku následujícího roku a postupoval překvapivě od 4. jednání k 1. jed- nání. Závěrečné jednání (stále ještě psané jako 4. jednání) dokončil 25. ledna, 3. a 2. jednání 17. února 1921 a 1. jednání 27. března 1921. Při této revizi Janáček partituru částečně pokrátil, některé repliky užité v první verzi již zde nenajdeme. Podstatným momentem bylo nahraze- ní Kuligina a Kudrjáše v 1. jednání pouze postavou Kudrjáše. Na závěr revize patrně také finalizoval rozvržení aktů. Zrevidované části Janáček zřejmě ihned předával svému žákovi na Mistrovské škole pražské kon- zervatoře Gustavu Homolovi (1899–1953), který patrně postupně op- sal 4., 3., 2. a na závěr 1. jednání, ale již ve finálním rozvržení do třech 48–49 29 Dopis LJ  K. Stösslové z 23. 2. 1920, JA MZM, sign. E 1187; citováno z KLJ; viz též HŽ č. 160. 30 Dopis LJ  O. Ostrčilovi z 6. 12. 1920, JA MZM, sign. B 2116; citováno z KLJ. Viz též Rektorys, Artuš (ed.): Korespondence Leoše Ja- náčka s Otakarem Ostrčilem. Janáčkův archiv č. 2, HMUB, Praha 1948, s. 47 (dále jen JA2).