Opus musicum OM 5 2019 | Page 28

Vycházkové hole Ve sbírce MAD se nacházejí tři vycházkové hole. Jedna z nich, 8 kterou patrně používal při vycházkách do přírody, je vyrobena ze světle hnědé- ho lakovaného dřeva a zakončena stříbrnou rukojetí napodobující kůru stromu zdobenou obtočeným opaskem a z boku zobrazenými letokruhy. Do sbírek MAD se dostala v roce 1958 převodem z majetku SAD, která hůl získala spolu s dalšími věcmi po skladateli od Dvořákovy manžel- ky Anny. Jako nabývací cena je v knize SAD uvedena částka 125,- Kč. Druhá vycházková hůl se zlacenou rukojetí 9 patrně sloužila díky svému provedení k slavnostnějším chvílím. Tato hůl je zhotovena z černého lakovaného dřeva nahoře zakončeného zlacenou cizelovanou rukoje- tí. Tato hůl se do MAD dostala v roce 1964, do té doby byla v úschově u člena SAD Jana Hermana. Třetí hůl, zvaná též „Manilla“, 10 je vyrobe- na ze světle hnědého dřeva a je zakončena zdobenou kovovou rukojetí a přetřena černou barvou. V této souvislosti trefně líčí Dvořáka tehdejší ředitel Národního divadla František Adolf Šubert: „Takým býval i za mlá- dí. Jen rychlejší – jaksi divoký, prudký, pohyby i chůze rychlé, v ruce vždy (jak matka říkávala) při chůzi hůlčičku, jejíž rychlé švihy prozrazovaly čilost ducha.“ 11   Antonín Dvořák byl zdatný chodec a rád chodil na procház- ky i několikrát denně. Byly pro něj důležitou součástí dne a odreago- váním od náročné kompoziční práce. Během svých pobytů na Vysoké u Příbrami podnikal každodenní ranní vycházky do okolí. Na krátké od- polední vycházky bral své syny Otakara a Antonína a někdy šel na krát- kou vycházku i před večeří: „Někdy si zabroukal, jakoby do kroku, ale to už jsem věděl, že se naše procházka chýlí ke konci a že se brzy vrátíme, aby mohl svůj nápad svěřit notovému papíru.“ 12 V neděli ráno chodíval do ne- daleké vesnice Třebsko, kde se účastnil mší ve zdejším kostelíku, mnohdy coby hráč na varhany. Okolo půl čtvrté se celá rodina vydávala na pro- cházku do vily hraběte Kounice.   Na procházky Antonín Dvořák chodíval samozřejmě i v Praze. V případě, že je podnikal v okolí svého bytu v Žitné ulici, často ho doprovázel jeho malý syn Otakar. Občas je- jich cesty končily za reálkou v Ječné ulici, kde měl pan Veselý obchod s uhlím a dřívím a velký holubník. S ním skladatel často a dlouze disku- toval o svých holubářských radostech i starostech. Dvořákovy pravidelné ranní procházky směřovaly také na hlavní nádraží, kde se osobně znal se všemi strojvůdci a dával se s nimi rád do dlouhých odborných debat. I v Americe se vydával na dlouhé a někdy i bezcílné procházky městem, v přístavu Hoboken pozoroval připlouvající lodi, které pro něj byly sym- bolickou spojnicí s domovem.   V dopise z 15. ledna 1895 si Antonín Dvořák posteskl svému příteli Aloisi Göblovi, jak mu v New Yorku chy- bí příroda a procházky v ní: „Vše je zde jako dříve, jen ten čas nám ne- chce dost utíkat a já kdybych neměl práci s koncertem – a pak ve škole, 26–27 8 MAD, inv. č. 1441 K. Délka 870 mm, délka rukojeti 10 mm. 9 MAD, inv. č. 5127 K. Délka 890 mm, délka rukojeti 23 mm. 10 MAD, inv. č. 1427 K. Délka 885 mm, délka rukojeti 80 mm. Jedná se o zastaralý název typu hůlky, dnes již nepoužívaný. 11 Šourek, Otakar: Dvořák ve vzpomínkách a dopisech. Orbis, Praha 1951, s. 180. 12 Dvořák, Otakar: Můj otec Antonín Dvořák. Knihovna Jana Drdy, Příbram 2004, s. 102.