Vycházkové hole
Ve sbírce MAD se nacházejí tři vycházkové hole. Jedna z nich, 8 kterou
patrně používal při vycházkách do přírody, je vyrobena ze světle hnědé-
ho lakovaného dřeva a zakončena stříbrnou rukojetí napodobující kůru
stromu zdobenou obtočeným opaskem a z boku zobrazenými letokruhy.
Do sbírek MAD se dostala v roce 1958 převodem z majetku SAD, která
hůl získala spolu s dalšími věcmi po skladateli od Dvořákovy manžel-
ky Anny. Jako nabývací cena je v knize SAD uvedena částka 125,- Kč.
Druhá vycházková hůl se zlacenou rukojetí 9 patrně sloužila díky svému
provedení k slavnostnějším chvílím. Tato hůl je zhotovena z černého
lakovaného dřeva nahoře zakončeného zlacenou cizelovanou rukoje-
tí. Tato hůl se do MAD dostala v roce 1964, do té doby byla v úschově
u člena SAD Jana Hermana. Třetí hůl, zvaná též „Manilla“, 10 je vyrobe-
na ze světle hnědého dřeva a je zakončena zdobenou kovovou rukojetí
a přetřena černou barvou. V této souvislosti trefně líčí Dvořáka tehdejší
ředitel Národního divadla František Adolf Šubert: „Takým býval i za mlá-
dí. Jen rychlejší – jaksi divoký, prudký, pohyby i chůze rychlé, v ruce vždy
(jak matka říkávala) při chůzi hůlčičku, jejíž rychlé švihy prozrazovaly čilost
ducha.“ 11 Antonín Dvořák byl zdatný chodec a rád chodil na procház-
ky i několikrát denně. Byly pro něj důležitou součástí dne a odreago-
váním od náročné kompoziční práce. Během svých pobytů na Vysoké
u Příbrami podnikal každodenní ranní vycházky do okolí. Na krátké od-
polední vycházky bral své syny Otakara a Antonína a někdy šel na krát-
kou vycházku i před večeří: „Někdy si zabroukal, jakoby do kroku, ale to
už jsem věděl, že se naše procházka chýlí ke konci a že se brzy vrátíme, aby
mohl svůj nápad svěřit notovému papíru.“ 12 V neděli ráno chodíval do ne-
daleké vesnice Třebsko, kde se účastnil mší ve zdejším kostelíku, mnohdy
coby hráč na varhany. Okolo půl čtvrté se celá rodina vydávala na pro-
cházku do vily hraběte Kounice. Na procházky Antonín Dvořák
chodíval samozřejmě i v Praze. V případě, že je podnikal v okolí svého
bytu v Žitné ulici, často ho doprovázel jeho malý syn Otakar. Občas je-
jich cesty končily za reálkou v Ječné ulici, kde měl pan Veselý obchod
s uhlím a dřívím a velký holubník. S ním skladatel často a dlouze disku-
toval o svých holubářských radostech i starostech. Dvořákovy pravidelné
ranní procházky směřovaly také na hlavní nádraží, kde se osobně znal
se všemi strojvůdci a dával se s nimi rád do dlouhých odborných debat.
I v Americe se vydával na dlouhé a někdy i bezcílné procházky městem,
v přístavu Hoboken pozoroval připlouvající lodi, které pro něj byly sym-
bolickou spojnicí s domovem. V dopise z 15. ledna 1895 si Antonín
Dvořák posteskl svému příteli Aloisi Göblovi, jak mu v New Yorku chy-
bí příroda a procházky v ní: „Vše je zde jako dříve, jen ten čas nám ne-
chce dost utíkat a já kdybych neměl práci s koncertem – a pak ve škole,
26–27
8 MAD, inv. č. 1441 K.
Délka 870 mm, délka rukojeti
10 mm.
9 MAD, inv. č. 5127 K. Délka
890 mm, délka rukojeti
23 mm.
10 MAD, inv. č. 1427 K. Délka
885 mm, délka rukojeti
80 mm. Jedná se o zastaralý
název typu hůlky, dnes již
nepoužívaný.
11 Šourek, Otakar: Dvořák
ve vzpomínkách a dopisech.
Orbis, Praha 1951, s. 180.
12 Dvořák, Otakar: Můj otec
Antonín Dvořák. Knihovna
Jana Drdy, Příbram 2004,
s. 102.