Opus musicum OM_2001_web | Page 63

hlavním myšlenkám. Jejich sled pak jeví stále důrazněji ráz rychlého pochodu – po volně plynoucí hlavní myšlence ukázala první mezivěta pohybovou určitost a vedlejší myšlenka kráčí už sekvencí pochodového motivu nad osminovým ostinátem; další mezivěta (v C dur) přinese vznosnou fanfá- rovou synkopu a ještě další motiv pak ve dvojí gradaci vrchol pochodové rozhodnosti, kterou pak rozvádí vláčná závěrečná myšlenka s připojeným triolovým dovětkem. V pohybové, dynamické a výrazové gradaci expozice ovšem už nenašla místo obvyklá připomínka hlavní myšlenky; její návrat na počátku provedení působí jako váhavé pozastavení bystrého prou- du. Provedení samo je ostatně dost stručné a věnuje se – vedle hlavní myšlenky – obsáhleji už jen první mezivětě, míříc potom stále rozhodněji k důrazně vyvedenému vrcholu v Cis dur; reprí- za připomene znovu protiklad poetické hlavní myšlenky, rozvíjející vždy nová fantazijní pásma, a ostatního přísného tematického materiálu, jenž se pak střídá už zcela pravidelně až do nástupu kódy. Ta projde – ovládána hlavní myšlenkou – tóninami d moll a Es dur, než se zachytí rychle stupňovaným závěrem v hlavní tónině. Kvartet č. 3, ukázka 12 Andante druhé části je vedle shakespearovského adagia z prvního kvartetu nejpozoruhodnější volnou větou celého cyklu. Jeho neobvyklý rozsah a tvarová složitost jsou ve zdánlivém rozporu s idylickým a takřka naivním laděním, jež setrvá od počátku do konce v nezkalené pohodě, udané hlavní myšlen- kou. Její základní čtyřtaktový sekvencovitý tvar (ukázka 12), nastupující nenápadně v hlase druhých houslí, je ve svých četných návratech vybavován stále novou protimelodií nebo výraznou průvodnou figurací. Křehce a kontrapunkticky prokomponovaný čtyřhlas je ostatně jedním z hlavních půvabů této věty a činí z ní podivuhodnou předpověď mnohem pozdějšího slohu šesté nebo osmé symfonie: závěrečná myšlenka (ukázka 13) přímo předjímá slavné Allegretto z Osmé symfonie. Idylická expozice, plná šumu a třpytu drobných not, vyústí do návratu hlavní myšlenky na domi- nantě a odtud po krátkém přechodu k repríze; sotva však dozní hlavní myšlenka a první mezivěta, vykročí hudební proud novým motivem do cizí tóniny a začne obsáhle provádět hlavní myšlenku: přírodní scéna se mění znenadání v subjektivní meditaci. Dlouho a soustředěně rozvíjí prováděná opus musicum 1/2020