dosáhla významných úspěchů, se ale stala oblast výtvarného umění
(v době působení Josefa Obrhela na konzulátě měla rodina kontakty
s meziválečnou avantgardou, např. s Paulem Klee), první pokusy o kres-
bu můžeme datovat již po roce 1918. Po návratu do Československa
v roce 1924 a po smrti rodičů se provdala za Alfréda Pokorného (1932)
a složitá rodinná situace ji natolik zaměstnávala (jak v době druhé svě-
tové války, tak po roce 1948), že návrat k uměleckému vyjádření lze
datovat až k polovině padesátých let. Její tvorbu, která zahrnuje jak ole-
jomalby, tak grafiku, můžeme označit za naivní umění. Šíře žánrů se
pohybuje od portrétů až po abstraktní malbu (tématika obrazů je velmi
různorodá – najdeme zde široký záběr od námětů biblických, antic-
kých, až po barevně hýřivou exotiku). O zájmu odborných kruhů svědčí
množství realizovaných výstav (od počátku 60. let do roku 1969 vysta-
vovala Ludmila Pokorná jak v Československu, tak v zahraničí) i zmínky
a reprodukce jejích děl v periodicích a stěžejních publikacích zaměře-
ných na naivní umění. 13 Souborná výstava na pražské Staroměstské rad-
nici v roce 1969 byla jen potvrzením úspěchu, bohužel byla ale vzhledem
k politickému vývoji posledním výrazným veřejným počinem. Konec
jejího života byl tedy poznamenán nejen nemocí, ale i ostrakizmem ze
strany potencionálních zájemců. Jestliže byl otec Petra Pokorného jed-
ním ze zakladatelů moderního českého designu, pak díla jeho matky
jsou zastoupena v mnoha českých i zahraničních galeriích. Z uvede-
ných poznatků je zřejmé, že prostředí, do něhož se Petr Pokorný naro-
dil, bylo z uměleckého hlediska silně inspirující. Rodina v té době žila
v Praze na Smíchově, ale poměrně často se stěhovala. 14 Až do března
1948, kdy se narodila o 16 let mladší sestra Kateřina (Provdaná
Adámková, Ing. arch.), byl Petr Pokorný jedináček. Věkový odstup se
na blízkých vztazích mezi sourozenci negativně neprojevil, rodina fun-
govala přes všechny vnější peripetie jako pevné a láskyplné zázemí.
Dokládají to i slova Kateřiny Adámkové: „Jak to bývalo u nás doma, cca
1959 a dál? Přišla jsem ze školy a po obědě jsem si sedla ke stolu s má-
mou, psala jsem si úkoly nebo něco dělala (kreslila, studovala Jana Husa,
herbář apod.). Pak přišel domů Petr (učil v Unhošti) a taky si k nám sedl
a opravoval sešity apod. A pak když jsme měli už gramofon, pouštěli jsme
si desky. Naše první deska byla Malá noční hudba a pak písně Paula
Robesona. Pak přišly další a další desky vážné hudby a opery. Když jsme
byli malí, máma nám předzpívávala celé opery. Pak řekla – ‚a teď jsme
přišli my‘ – tj. balet opery drážďanské. Ta idyla! Táta většinou pracoval –
dělal modely.“ 15 Podobný model se přenesl i dál: vzhledem k tomu, že
Petr Pokorný sám vlastní rodinu nezaložil, rodina jeho sestry mu ji de
facto suplovala. Rovněž rodinný tvůrčí potenciál díky Pokorného sestře
pokračuje – její nejmladší syn Ondřej je mezinárodně úspěšným
40–41
13 Pohribný, Arsén: Rusalka
vystupuje z tůně – naivní
a fantaskní obrazy z Čech
a Moravy. Katalog. Dům
umění města Brna, Brno
1968; Dolejš, Jiří: Naivní
malířky Československa.
Katalog. Severočeská galerie
výtvarného umění, Litoměřice
1977; Matyášová, Eva: Na-
ivní malířství. Odeon, Praha
1986; Festival Uprostřed Ev-
ropy – Mitte Europe. Galerie
výtvarného umění Litoměřice,
Litoměřice (nedat.); Kostrová,
Zita – Čierná, Katarína: Ná-
vraty k insite: pocta Štefanovi
Tkáčovi 1931–1989: insitné
umenie zo zbierok SNG.
Katalog. Slovenská národná
galéria, Bratislava 1992;
Jiráček, Antonín: Zrcadlo
srdce, zrcadlo duše. Katalog.
Státní galerie výtvarného
umění v Chebu, Cheb 2001.
14 Řeš (1934), Podolí (1936),
nábřeží v Holešovicích
(1936), U Smaltovny (1945)
15 Z psaných poznámek Kate-
řiny Adámkové, 4. 11. 2011,
kopie v majetku P. Matuszka.
16 Ondřej Adámek studoval
skladbu Conservatoire
National Superieur v Paříži
a postupně získal mnoho
mezinárodních cen. Jeho
hudbu hrálo mnoho
předních světových orchestrů
a ansámblů; jedním z velkých
úspěchů bylo provedení
Endless Steps na 70. ročníku
prestižního festivalu ve švý-
carském Lucernu. Provedení
řídil Pierre Boulez, který byl
i objednavatelem skladby.