rakouská vláda zakázala. Následovala cesta do Švýcarska s desítkou
koncertů v Innsbrucku, Lausanne, opakovaně v Basileji, v Ženevě,
v Bernu a Curychu (5. října – 1. listopadu). Další navštívenou zemí
byla Francie s 25 vystoupeními v Paříži, Bordeaux, Toulouse, Toulonu,
Lyonu, Marseille a Nice (6. listopadu – 30. prosince). Ve Francii za-
stihla sbor zpráva, že z důvodu obtížného postavení Ukrajinské lidové
republiky na „moskevsko-bolševické frontě“ nemůže Kapela nadále po-
čítat s pravidelnými subvencemi. Už tak těžká finanční situace tělesa se
začala ještě více zhoršovat. Zároveň přišly i problémy zahraničně-poli-
tického charakteru. V souvislosti se značnými územními ztrátami ukra-
jinského státu v bojích s Rudou armádou i bělogvardějci nedovolilo
francouzské Ministerstvo zahraničí Kapele vystoupit v pařížské Státní
opeře v roli oficiálního reprezentanta Ukrajinské lidové republiky s po-
ukazem na to, že tento stát neexistuje (zákaz vydal sám francouzský
ministerský předseda Georges Clemenceau). Následovala návštěva
Belgie s koncerty v Lutychu, Bruselu a Antverpách (1.–16. ledna 1920).
Poslední antverpské vystoupení bylo pro „bratrské Vlámy“, v jejichž et-
nickém osudu viděli Ukrajinci výraznou paralelu se situací vlastního
národa. Dále těleso navštívilo Nizozemsko s koncerty v Rotterdamu,
Haagu a Amsterdamu (19.–29. ledna). Zde mezi sboristy vyvrcholily
neshody související s nedostatkem financí, přiostřily se dlouhotrvající
osobní a kompetenční rozpory mezi sbormistrem Košycem a sekretá-
řem Prychoďkem a těleso se rozdělilo na dvě vzájemně nevraživé sku-
piny. Přesto ještě spolu odjeli sboristé do Anglie 36 a s velkým úspěchem
dali v průběhu celého února 1920 deset koncertů v Londýně. Po cestě
z Anglie během března 1920 znovu opakovaně koncertovali v Bruselu
včetně jubilejního stého vystoupení v sále místní proslavené konzer-
vatoře za přítomnosti belgické královny Alžběty a několika ministrů.
Členové sboru měli v té době ve svých pasech sice platná víza do Itálie,
ale na tak dalekou cestu jim chyběly finance. Jejich poslední zastávkou
se tak stalo Německo. Z důvodu nemoci Oleksandra Košyce se první
zdejší koncert uskutečnil až 28. dubna v sále berlínské Sing-Akademie
za přítomnosti místní hudební elity. V hlavním městě Německa sbor vy-
stupoval každý týden na dobročinných koncertech ve prospěch dělnic-
tva. Celkem v Berlíně vystoupil dvaadvacetkrát. I přes zjevné koncertní
úspěchy se materiální situace sboru stále zhoršovala. Státní subvence
už nedostával a sám si na sebe mohl vydělat jen s obtížemi zatíženými
nejistotou. V červenci 1920 se Kapela v Berlíně z popsaných vnějších
i vnitřních důvodů rozpadla. Ze sboru vznikla tři menší tělesa. Jedna
osmnáctičlenná skupina odjela pod vedením sekretáře sboru Oleksije
Prychoďka zpívat na Podkarpatskou Rus, kde se usadila v Užhorodu.
Druhou skupinu vedl tenorista Juryj Kyryčenko, ta doplnila svůj stav
30–31
36 Безручко, Л[еонтій]:
Українська республікан-
ська капела. Спогади з
концертової подорожі по
Европі. Народна воля –
The People's Will. Скрентон,
15. 3. 1932, № 30, s. 3;
17. 3. 1932, № 31, s. 3;
9. 4. 1932, № 41, s. 3;
12. 4. 1932, № 42, s. 3;
28. 4. 1932, № 49, s. 3;
10. 5. 1932, № 53, s. 3;
17. 5. 1932, № 56, s. 3;
21. 5. 1932, № 58, s. 3;
24. 5. 1932, № 59, s. 3;
2. 6. 1932, № 62, s. 3;
18. 6. 1932, № 69, s. 3;
21. 6. 1932, № 70, s. 3;
28. 6. 1932, № 73, s. 3;
7. 7. 1932, № 76, s. 3;
21. 7. 1932, № 78, s. 3;
19. 7. 1932, № 81, s. 3;
21. 7. 1932, № 82, s. 3;
26. 7. 1932, № 84, s. 3;
2. 8. 1932, № 87, s. 3.