UDÁLOSTI
Obr. 1 Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove – kolumbijský sopranista Leandro Lafont (Osud/Apollón), foto Daniel
Berka.
Čas komicky velkou dvacetieurovou bankovkou,
vytaženou z dřevěné krabice od vína… Herecká
akce se zde tedy nebrala příliš vážně, ale v ru-
kou zodpovědných zpěváků, hráčů i Tomáše
Hanzlíka bylo toto provedení zároveň umělecky
bezpečně seriózní. Barokně velkolepé kostýmy
– včetně gigantických chocholů na helmách
a ozdobných kyrysů – také viditelně přiznáva-
ly i jistým způsobem „ochotnický“ druh tvorby
– vedle masivní helmy bájné antické postavy
na sobě má Génius Evropy běžné modré trič-
ko s hvězdami Evropské unie vyrobené evi-
dentně „na koleně“. Nešlo ale o to, co přesně
na scéně bylo, nýbrž jak se s daným zacházelo.
Miniaturní jeviště obsahovalo prostou dřevě-
nou konstrukci na kolečkách – ta ovšem byla
nanejvýš chytře zpracována jako proměnlivé
schodiště či různými způsoby rámovala scénu.
Orchestr již tradičně hrál na repliky dobových
hudebních nástrojů. Je dobře, že se stále ještě
nezvykle zabarvený zvuk dobového provozo-
vacího aparátu již stává u tohoto typu produk-
ce standardem. O vysoké úrovni interpretace
nemluvě, čemuž dále dopomohla Dittersova
svěží, melodická hudba. Ta nenechala na po-
chybách, proč byl jedním z nejvýznamnějších
skladatelů své generace. Rytmicky pregnantní
– místy až taneční – hudební proud je pečlivě
protkán melodiemi, které se vymykají klasicist-
ní sevřenosti. Recitativy a árie příjemným způ-
sobem přecházejí jedny do druhých, větší celky
jsou stále zřetelně odděleny. Vokální party na-
bízejí civilní, srozumitelné linky, tak odlišné
od běžné barokní ekvilibristiky, přesto vyžadu-
jící technickou vyspělost. Uměřenější ozdoby
a finesy díky tomu vyzněly o to účinněji.
opus musicum 4/2019