Opus musicum 4/2019 | Page 69

UDÁLOSTI Obr. 1 Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove – kolumbijský sopranista Leandro Lafont (Osud/Apollón), foto Daniel Berka. Čas komicky velkou dvacetieurovou bankovkou, vytaženou z dřevěné krabice od vína… Herecká akce se zde tedy nebrala příliš vážně, ale v ru- kou zodpovědných zpěváků, hráčů i Tomáše Hanzlíka bylo toto provedení zároveň umělecky bezpečně seriózní. Barokně velkolepé kostýmy – včetně gigantických chocholů na helmách a ozdobných kyrysů – také viditelně přiznáva- ly i jistým způsobem „ochotnický“ druh tvorby – vedle masivní helmy bájné antické postavy na sobě má Génius Evropy běžné modré trič- ko s hvězdami Evropské unie vyrobené evi- dentně „na koleně“. Nešlo ale o to, co přesně na scéně bylo, nýbrž jak se s daným zacházelo. Miniaturní jeviště obsahovalo prostou dřevě- nou konstrukci na kolečkách – ta ovšem byla nanejvýš chytře zpracována jako proměnlivé schodiště či různými způsoby rámovala scénu. Orchestr již tradičně hrál na repliky dobových hudebních nástrojů. Je dobře, že se stále ještě nezvykle zabarvený zvuk dobového provozo- vacího aparátu již stává u tohoto typu produk- ce standardem. O vysoké úrovni interpretace nemluvě, čemuž dále dopomohla Dittersova svěží, melodická hudba. Ta nenechala na po- chybách, proč byl jedním z nejvýznamnějších skladatelů své generace. Rytmicky pregnantní – místy až taneční – hudební proud je pečlivě protkán melodiemi, které se vymykají klasicist- ní sevřenosti. Recitativy a árie příjemným způ- sobem přecházejí jedny do druhých, větší celky jsou stále zřetelně odděleny. Vokální party na- bízejí civilní, srozumitelné linky, tak odlišné od běžné barokní ekvilibristiky, přesto vyžadu- jící technickou vyspělost. Uměřenější ozdoby a finesy díky tomu vyzněly o to účinněji. opus musicum 4/2019