Velká fuga , příklad 3
Velká fuga , příklad 4
Odtud počíná oněch stoosmadvacet taktů fortissima , první z obou fug – formálně jde o dvojitou fugu , přičemž každá z obou částí má tři variace , vytvářející jakési třídílné provedení a reexpozici na způsob reprízy . Strohou rytmickou tvářnost tohoto bitevního obrazu obohatí časem triolový dusot a v další proměně nové rytmické pásmo , střídající osminu se dvěma šestnáctinami . Po závěrečném stupňování zejména v rozpětí intervalových skoků utkví tento bouřlivý proud náhle v Ges dur a počne rozvíjet v dvojnásob účinném pianissimu lyrickou podobu tématu z předehry ; uklidněné vlnění šestnáctinových legat vyvolá náladu přírodních scén z adgia Deváté symfonie a míří k závěrečnému zkonejšení , v němž se všechny hlasy oddávají kolébavému pohybu šestnáctin , zapomínajíce na téma , stále ještě znepokojivé . Je to onen klid před novou bouří : šestiosminové Allegro molto e con brio propukne fortissimem hadovitého motivu , uvedeného v předehře na druhém místě . Nový proud však už nemá při vší své energii a bojovnosti onen nesmiřitelně a úporně zápasivý ráz první fugy a je také na rozdíl od její žulové jednolitosti mnohem tvárnější . Vlastní nová fugová expozice však nastane až po chvíli , nástupem tématu v jeho původní podobě z celotaktových hodnot . Trylkový dovětek , jenž se ohlásil už dřív , nabývá v průběhu fugy stále větší závažnosti a dává mu zvláštní jásavý akcent .
opus musicum 5 / 2020