OM_2003_web | Page 54

Kvartet č . 10 , příklad 8
Kvartet ( č . 11 ) f moll pro dvoje housle , violu a violoncello , op . 95 ( 1810 ). Věnováno Mikuláši Zmeškalovi z Domanovců
I Allegro con brio C – II Allegretto ma non troppo 2 / 4 – III Allegretto assai vivace ma serioso 3 / 4 – IV Larghetto espressivo 2 / 4 – Allegro agitato 6 / 8 – Allegro
Několik měsíců po dokončení Harfového kvartetu se Beethoven vrátil znovu ke kvartetní skladbě jako záznamu vnitřního otřesu a východisku z krize . Tentokrát svou skladbu nadepsal „ Quartett serioso “ a měl dost důvodů , aby zdůraznil vážnost a opravdovost tohoto hudebního obrazu otřeseného nitra a zápasu o rovnováhu : situace , do níž se dostal v květnu 1810 marným usilováním o sňatek s mladičkou Terezií Malfattiovou , útočila na jeho osobnost hned z několika stran . Milostné zklamání , zrada citu beethovenovsky opravdového byly by samy o sobě věcí dost vážnou . Čtyřicetiletého skladatele však zasahovala navíc ztráta naděje , možná poslední , na rodinný život , po němž toužil stále naléhavěji . Vůbec nejsilněji však se ho dotýkala problematika jeho společenského postavení : slavný Beethoven , přítel tolika velikých a mocných , nebyl dost dobrý pro měšťanskou dcerku . Protože pocítil v neštěstí , jež musel překonat , ledový dotek osudu , je opus 95 jakýmsi protějškem Osudové symfonie v oblasti nejosobnějšího projevu . K příbuzenství se symfonií se hlásí už úderný nástup prvé části , opakující a posouvající bušivý ústřední motiv věty . S jejím rozvojem v úsporných , sošně přesných liniích bez jediné nadbytečné noty , prodlev nebo zaváhání jeví se tato příbuznost stále zřetelněji : vytváří protějšek Beethovenovy nejslavnější symfonické věty , jedná se o výraz nezbytnosti podstoupit znovu zápas už jednou vybojovaný , výraz o to intenzivnější a vášnivější , že osudový úder zasáhl v Beethovenově nitru nejcitlivější místo . Ve strohé soustředěnosti věty není místo pro okolkující modulace , přípravy a přechody , bohatý modulační plán se uskutečňuje nenadálými klamnými závěry a tóninovými skoky : jednotlivé motivy jsou jako by vystřelovány do cizí tóniny . Vedlejší myšlenka , všemi nástroji opakovaná dvoutaktová fráze , příliš hrdá na to , aby mohla být skutečně útěšná , přichází v Des dur . Ve stejné tónině jí dá nastoupit i repríza , jako by neměla čas modulovat . Teprve druhé housle ji přenesou do žádoucího
52 – 53