om_0421_web | Page 49

STUDIE
83 Tamtéž , s . 370 .
84 Tamtéž , s . 370 – 371 .
85 Tamtéž , s . 373 .
86 Pro přehled Rackových muzeologických textů viz ZAPLETAL , Miloš . Bibliografie české hudební muzeologie . Hudební věda , roč . 57 ( 2020 ), č . 1 , s . 95 – 121 .
87 RACEK , Jan . Organisace a vědecké poslání moderního hudebního archivu . 1 . část : Inventarisace a katalogisace hudebních pramenů . Brno : Zemské museum , 1937 . každého muzea , přičemž za vyvrcholení a naplnění této činnosti považoval právě prezentaci . Muzeum má všestranně zpracovávat památky , které jsou v programu daného muzea , a ty poté „ presentovat […] k užívání “, a to dvojím způsobem : muzejní instalací ( v expozici i depozitáři ) nebo publikací . 83 Co konkrétněji radí k prezentaci ? Vyhnout se tomu , co bylo v tehdejších expozicích často k vidění : že „ látka i zpracování se stereotypně opakují . […] Taková sbírka se presentuje šedivě , nepřesvědčuje , neupoutá a nepoučí . Příčina je nedostatek vědomí a vědění o vlastní oblasti sběrné . Poznati tu oblast znamená vystihnouti její charakter , její hlavní znaky a zjevy .“ 84 Vidíme zde společný ideál obou bratrů : zvědečtění a demokratizace muzeí . Správně provedená muzealizace – tedy taková , jejíž každá fáze se opírá o vědecké poznání – vrcholí v prezentaci . Ta je způsobem , jímž může věda sloužit co nejširší společnosti . Co je však pro nás nejdůležitější , starší z bratrů Helfertových si je vědom , že mnohá československá muzea disponují sbírkami písemností („ archivy “) – to byl právě případ Hudebního archivu – a radí , jak je prezentovat . Tyto rady jsou zároveň názorným dokumentem tehdejšího stavu muzejní prezentace . Expozice především nemají být příliš „ papírové “, tedy trpět „ přílišnou převahou písemného materiálu . Tomu se vyhneme dvojím způsobem : proložíme je na oživení vhodnými předměty památkovými , grafickými přehledy , fotografiemi , ale především zvolíme pro exposici jen výběr listinného a tiskového materiálu […].“ Přičemž řádně realizovaný depozitář zase nabývá zásadního významu z hlediska služby odborné veřejnosti . „ Potřeby exposice dobře vyřešíme , když jednotlivé soubory vystavujeme dočasně na periodicky se opakujících výstavkách . Tím materiálu ušetříme , oživíme práci v museu a připoutáme k instalaci vždy novou pozornost . […] Ale neprohřešujme se ,“ upozorňuje Jaroslav Helfert , „ nikdy proti příkazu , zachovat památku v její neporušené celistvosti , nečiňme jí násilí překládáním , propichováním špendlíky , nalepováním a pod .! Vystavujme jen tehdy , máme-li dostatečné instalační zařízení ( vitriny , skříně ).“ 85 Hlavním pokračovatelem muzeologické i muzejnické práce Vladimíra Helferta byl jeho žák a spolupracovník v muzeu i na univerzitě Jan Racek . V Rackově díle se Helfertovy názory na muzejní prezentaci promítly spíše implicitně , v praktické muzejní činnosti . 86 Plánovaný druhý díl Rackova hlavního muzeologického díla 87 bohužel nevyšel a v prvním dílu , věnovaném tezauraci , se pro tuto problematiku nenašlo místo . Svůj pohled na prezentaci v užším slova smyslu , tedy hudebně-muzejní výstavnictví , Racek shrnul nejpregnantněji v závěru života následujícími slovy : „ V souvislosti s Janáčkovskými festivaly , které jsem organizoval zejména v letech 1948 , 1954 a 1958 , jsem se zaměřil i na výstavní ztvárnění života a díla L . Janáčka . Vycházel jsem přitom z vlastních poznatků o účinnosti výstavních forem , které jsem získal zejména při studijních cestách v zahraničí .
opus musicum 4 / 2021