STUDIE
MILOŠ ZAPLETAL
1 Viz např . PIVODA , Ondřej . Vladimír Helfert , zakladatel Hudebního archivu Moravského zemského muzea . Musicologica Brunensia , roč . 51 ( 2016 ), č . 2 , s . 127 – 137 .
2 ZAPLETAL , Miloš . Helfert ’ s Theory of a Music Museum („ Musical Archive “) / Helfertova teorie hudebního muzea („ hudebního archivu “). Musicalia , roč . 11 ( 2019 ), č . 1 – 2 , s . 6 – 45 .
3 O tom podrobněji v mé plánované studii Hudební muzeum a hudební knihovna : fundamentální typologie hudebně-muzeálních institucí .
Vladimír Helfert ( 1886 – 1945 ) byl – kromě mnoha jiných svých zásluh o česko-moravskou hudební vědu a kulturu – jedním z průkopníků hudebního muzejnictví . Zatímco tato skutečnost je celkem všeobecně známá , 1 Helfertovy teoretické reflexe hudebně- -muzejního fenoménu zůstávají stranou pozornosti . Fakt , že Helfert byl v této oblasti myslitelem světového významu , nedošel v české muzikologii ani muzeologii dostatečného docenění a v zahraničí je v podstatě neznámý .
Úvod
Klíčovému tématu Helfertovy muzeologie , jeho koncepci „ hudebního archivu “, již byla věnována samostatná studie . 2 Zde se zaměříme na jiný důležitý aspekt jeho hudebně-muzeologického myšlení , a sice na teorii hudebně-muzejní prezentace . Muzejní prezentace v užším slova smyslu , tedy adekvátní využití muzejních sbírek pro duševní obohacení neodborné veřejnosti , představuje dodnes jeden z nejzapeklitějších problémů hudebního muzejnictví . Zapeklitost vyplývá ze základního napětí mezi věcnými relikty hudebních kultur ( zejm . notovými materiály a jinými hudebninami , písemnostmi , hudebními nástroji , memorabiliemi ) a ne- -věcnou podstatou hudby jako takové . Helfert prezentaci v užším slova smyslu zdánlivě nevěnoval mnoho pozornosti . Jak se pokusím vysvětlit v tomto článku , Helfertův pohled na muzejní prezentaci byl totiž jiný , širší : v některých ohledech se dnes jeví jako překonaný , v jiných však představuje sotva dosažitelný ideál , jenž může stále inspirovat . Budu se přitom věnovat jak konkrétním Helfertovým muzejně-prezentačním aktivitám , tak Helfertově teoretické reflexi hudebně-muzejní prezentace a ukážu jejich provázanost . Všechny hudebně-muzeální instituce – tedy hudební muzea i hudební knihovny všech minulých i současných druhů , všechny možné „ hudební archivy “, jakož i jiné a jinak nazývané druhy hudebně-muzeálních institucí – provádějí prezentaci věcí a jejich struktur , která umožňuje skrze věci poznávat hudbu a hudební kulturu . Mluvíme-li zde pak o hudebně-muzejní ( a nikoliv „ hudebně-muzeální “) prezentaci , myslíme tím prezentaci uplatňující se právě v hudebních muzeích . Chápeme-li hudební muzeum – vedle hudební knihovny – jako jeden z dvou fundamentálních typů hudebně-muzeálních institucí , 3 pak se jedná o instituci , jejíž primární funkcí je z věcí a vědění vytvářet dynamický model určitého aspektu hudební kultury . Tento model je výsledkem procesu muzealizace , přičemž prezentace je vyvrcholením tohoto procesu . To platí pro všechny hlavní druhy hudebních muzeí , tedy komplexní hudební muzea ( k tomuto druhu od počátku tíhl právě Hudebních archiv ( dnešní Oddělení dějin hudby – dále
opus musicum 4 / 2021