om_0421_web | Page 114

Mieczysław Weinberg : Pasažérka . Jedenáct let života na scéně

Zájem o dílo skladatele Mieczysława Weinberga připomíná v průběhu posledních dvou desetiletí vysoce vzedmutou vlnu . Také jeho první opera Pasažérka se od opožděné světové premiéry roku 2010 dočkala již tří kompletních záznamů – zatím poslední z nich vyšel letos v listopadu . Jedná se o nastudování operním souborem v rakouském Grazu pod vedením jeho šéfdirigenta Rolanda Kluttiga .

Složité životní osudy skladatele , který v době druhé světové války kvůli svému židovskému původu uprchl z rodného Polska do Sovětského svazu , stály bezpochyby za skutečností , že byl posluchačům dlouho prakticky neznámý . Po válce na něj dolehly Stalinovy antisemitské perzekuce , ocitl se i ve vězení . V rámci sovětských poměrů prolezlých ideologickým i policejním dozorem mohl později vcelku soustavně pracovat , mezi hudebníky se o něm vědělo a měl u nich i vysoký kredit : violoncellovou sonátu a koncert napsal pro legendárního Mstislava Rostropoviče . Hranice jeho nové vlasti ale byly pro něj i pro jeho hudbu takřka neprostupné . Jednou z výjimek , díky níž se s jeho větším dílem mohlo seznámit české publikum , byla světová premiéra opery Portrét , která se konala 20 . května 1983 v brněnském Janáčkově divadle – skladatel byl v programech uveden jako Mečislav Vajnberg . O premiéru jeho opery se významně zasloužil dirigent a progresivní dramaturg Václav Nosek .
Opera Portrét na námět Nikolaje Vasiljeviče Gogola tehdy přivedla do Janáčkova divadla dílo tvůrčí dvojice , která stála u samého počátku dráhy znovuobjevovaného hudebně-dramatického autora . Vedle skladatele ji tvořil libretista Alexandr Medveděv , který byl rovněž autorem textu Pasažérky . Weinberg svoji první operu z roku 1968 pokládal také za svou nejlepší a zdá se , že se nemýlil . V opožděné a prozatím neutuchající vlně zájmu o jeho dílo patří Pasažérka v Evropě i v USA k vysoce frekventovaným titulům navzdory hudební a inscenační náročnosti . Stejně jako se o Weinbergovi mluví již zcela bez okolků jako o dalším z geniálních sovětských skladatelů vedle Šostakoviče , Prokofjeva či Schnittkeho , tak získává Pasažérka status znovuobjeveného operního pokladu 20 . století . Libreto opery vzniklo podle rozhlasové hry Pasažérka z kabiny 45 z roku 1959 , kterou její autorka , polská spisovatelka Zofia Posmysz později přetvořila také do románové podoby . Podílela se i na scénáři filmu , který podle jejího románu natočil v roce 1963 režisér Andrzej Munk . Posmysz přežila koncentrační tábory v Osvětimi i Ravensbrücku a svoji osobní zkušenost zúročila také v Pasažérce . Nejedná se přitom o jednoduchou autobiografii , ale o drama odvíjející se v několika časových i myšlenkových úrovních – část se odehrává na palubě zaoceánské lodi , část ve vzpomínkách na koncentrační tábor . Podstatou díla je velká úvaha o svědomí a věčných vinách , které nemohou být odpuštěny .
112 – 113