om-0222-web | Page 57

KOMPOZICE
Energie se ve struně šíří od místa vybuzení ( od drknutí trsátkem nebo úderem smyčce ) podélně na obě strany . Putuje ke koncům struny , kde se odrazí od kobylky a ořechu a vrací se zpět do středu struny . Tam se obě vlny setkají , odrazí se od sebe a vracejí se zpět . Pokud je struna homogenní a dobře pružící , postupně se vlny setkají a odrážejí v celočíselných délkách – ve čtvrtinách , osminách , ale také třetinách , pětinách atd . Pokud struna díky přehnané hustotě , ohybu na koncích nebo špatné vnitřní struktuře nerovnoměrně pruží , dochází k interferencím , kdy může vzniknout nežádoucí množství cinkavých neharmonicit .
Obr . 9 : Fantomové složky ve spektru klavíru . Přílišné zahlcení i množství neharmonicit je typické pro dlouhá klavírní křídla ( nad cca 270 cm ) s těžkými a příliš dlouhými spodními strunami . Tyto nástroje mají hlavně v subkontra , kontra , velké a malé oktávě široké spektrum plné fantomových neharmonických složek . Agresivní barva vyzní mohutně v basových figurách , ale nedobře se pojí do akordů . Naopak křídla s délkou od 240 do cca 260 cm produkují měkké basy , vhodné i pro sytější harmonie .
Jedním druhem vybuzení je drnknutí , které nechává dále strunu volnou a ta postupně utichá a zužuje své spektrum , jiným pak je smyk neopouštějící strunu . V druhém případě vzniká vydržovaný cyklus , ve kterém pravidelně „ rotují “ pilovité a trojúhelníkové tvary vlny a spektrum zůstává barevně stejné . Místo vybuzení struny je důležité pro jakost spektra . V polovině naformujeme strunu do trojúhelníkového tvaru s lichými harmonickými složkami . Čím blíže půjdeme ke kobylce , tím nastavíme užší násobek ( 1 / 7 , 1 / 9 ) a pilu obsahující větší množství lichých i sudých složek . Pokud strunu vybudíme přesně v celočíselném poměru , trefili jsme se do uzlu a daná složka ( 7 . či 9 .) bude ve spektru chybět . Smýkání je jedinečným způsobem excitace , protože dovoluje kombinovat akci , při které žíně neopouští strunu , s akcí , kdy naopak strunu opouští . To má vliv na časový průběh barvy . Smykem , který struny neopouští ( legato , détaché , staccato ), můžeme v čase plynule barvu kontrolovat . Záleží , zda smýkáme od špičky ( menší tlak – užší spektrum ), nebo od žabky ( větší tlak – širší spektrum ). Tlak se díky těžišti během celého smyku mění , ale hráč jej může vyrovnávat anebo zvětšovat či zmírňovat . Další možností , jak pracovat s barvou , je naklánění smyčce . Obecně při smyku neopouštějícím strunu velice přesně řídíme fázi attack ( náběh ) i fázi release ( doznívání ). Jsou tedy velice krátké a při poslechu téměř neznatelné . Smyky opouštějící strunu můžeme rozdělit
opus musicum 2 / 2022