om_0123_web | Page 52

věc věru podivná . Obzvlášť když za tímto autorem stojí v úhrnu jedno z nejoriginálnějších děl , s nimiž měl pisatel možnost se v české kompoziční krajině setkat . Proč se to děje takto pozdě ? Proč se toho nechopil někdo z generace skladatele , a to mnohem , mnohem dřív ? Dílo Pavla Maria Slezáka (* 1941 ) je na chudobnost nezávislé české hudební kritiky zdobeno až marnotratnými girlandami záporů : jeho skladby se neprovozují , nenahrávají , nikdy nebyly vydány tiskem , kritici je nereflektují , jsou neproposlouchané , neuchopené , nezařazené do kontextu a pro řadového , byť hudbymilovného Čecha jsou pak jednoduše neznámé . Odpověď na předešlou otázku visí ve vzduchu Brna , oné příslovečné „ velké tělocvičny s nízkým stropem “. Děje se to však i v čase : doby po rozpadu většiny struktur , které se mají o vznikající artificiální hudbu starat . Exoticky „ východní “ hlas Brna ostatně pronikal do širších luhů a hájů vždy spíš jen jednorázově , a nejspíš ještě tak jednou do roka na jakési přehlídce . V této bájeslovné krajině nehraje lokální filharmonie lokální autory a zdůvodňuje to jejich lokálností . Jen pamětníci svědčí cosi o jakési brněnské kompoziční škole , o dobách , kdy se ticho české hudby nerozléhalo zdaleka tak silně navzdory tuhosti režimního mrazu . Svoji roli v tom , proč o Slezákovi nic nevíme , ale hraje i jeho nekompromisně kverulantská povaha – záhadně unikavý kouzelník na jednom pólu a ostnatý skřítek-pokušitel na pólu druhém … skřítek , který už přestal bojovat , 1 který se dávno stáhl do sebe . Vzpomínky jeho vrstevníků , dle kterých jej při přijímacích zkouškách na doktorát nahradí spolužák , který ochotně přislíbí členství v KSČ , se doplňují s daty neproměněných konkurzů na místa blíže kulturnímu centru . 2 To je ale rub jednoho uměleckého osudu v Česku . Lícem jsou existující kompozice a fakt , že se skladatel nikdy nepodřizoval , a to ani těm , kteří mu mohli prospět . Nespouštěl se s režimy , nevnutil se médiím , nebyl činovníkem . Nestal se akademikem , což ho pravda jednou provždy uchránilo od osudu grantových mystiků , kterých máme na fakultách kompozice jak lentilek v paklíku . Není to tak mimořádný příběh . Děsivé je nakonec jen to , že Slezákova hudba není ne-dobrá – jeho tvůrčí génius je naopak mimořádně vzrušující a česká hudba přelomu 20 . a 21 . století je bez něj ochuzena ; Slezákovo umění je podstatné , v mnohém předbíhá dobu a ve svých nejlepších projevech září sytými barvami . Slezák je přitom autorem , který vládne textem a sám o sobě zdatně píše : na sítích lze nalézt vyčerpávající autocharakteristiky jeho kompozičního díla , své verše vícekrát publikoval ; ostatně jeho poezie zněla v posledních desetiletích častěji než jeho hudba . Smutné je , že autoři hudby , kteří tak či onak nezískali přízeň někoho ze struktur Hudebního informačního střediska , musejí zpravidla ( aby biografický text o nich vůbec za něco stál ) dnes v Česku svůj oficiální portrét připravit sami . Stať , kterou čtete , proto vesměs pomíjí biografické
1 Přizvat příšery do jeskyně k sobě navodit k nim lidský vztah A tak se odnaučit zvyku stále bojovat
ze Slezákova básnického cyklu Zen na Moravě .
2 Slezák působil v letech 1963 – 2001 jako pedagog konzervatoře v Kroměříži .
50 – 51