and Negociaciones , kde se nachází velmi pozitivní popis Borisova charakteru . Je zajímavé , že své zážitky z Moskvy zpracoval v díle Of the Russe Commonwealth ( 1591 ) i dramatikův strýc Giles Fletcher , jenž si z Ruska odnesl velmi nepříznivý dojem , Borise popisoval dosti nevlídně a predikoval občanskou válku i nebezpečí smrti pro Dimitrije . Cestopis bylo zakázáno vydat , zřejmě proto , že takovýto popis Ruska mohl narušit dobré obchodní vztahy Ruska s Anglií . Strýcův obraz Rusi ale John Fletcher , jak je patrno , nepřevzal , pravděpodobně i na základě dalších cestopisů nebo vyslechnutých osobních zážitků , které popisovaly Godunova spíše pozitivně , možná ale na vině byla jen obava z toho , aby hra mohla být provedena . 15 Další drama na toto téma napsala roku 1701 Mary Pix ( The Czar of Muscovy ). Ta zde již otevřeně líčí události kolem začátku panování Lžidimitrije I ., který je v jejím podání tyranem a zlosynem , jeho popis tedy připomíná jeho častou charakterizaci v Rusku . Tam byl carevič Dimitrij svatořečen za vlády Vasilije Šujského ( 1552 – 1612 ), který panoval po Lžidimitriji I . a chtěl tímto krokem zřejmě zabránit zmrtvýchvstání dalších Dimitrijů , což se mu ovšem nepodařilo . Podle hagiografických vyprávění byl Dimitrij jako nevinné dítě zavražděn Borisovými vrahy a pozdější car Dimitrij byl samozvancem neurozeného původu , proto byl zároveň zobrazován jako negativní antihrdina , podobně jako ctižádostivý Boris . Vylíčení smrti careviče tak , jak je dnešními historiky popisována , by podlomilo autoritu církve , navíc Dimitrij zemřel v podstatě vlastní rukou . Zpochybnění verze o nemilosrdné vraždě by se tak rovnalo obvinění světce ze sebevraždy . Vykreslení povah obou postav v souladu s hagiografiemi se tedy postupně stalo axiomem a bylo převzato i mnohými dramatiky ( první lžidimitrijovské drama Dimitrij Samozvanec zde napsal Alexandr P . Sumarokov roku 1771 ).
Matthesonův Boris Goudenow
Johann Mattheson ( 1681 – 1764 ) je dnes znám především jako hudební teoretik . Jeho skladby ve 20 . století čekal poměrně spletitý osud , dlouho byly považovány za zničené během bombardování Hamburku , pozdější výzkumy však ukázaly , že Matthesonova díla se dostala krátce před zničením Hamburské knihovny do zámku Lauenstein nedaleko Drážďan , odkud byla odnesena sovětskými vojáky a jejich osud zůstával dále neznámý . Až roku 1998 byly archiválie odnesené z Německa navráceny a mezi nimi se šťastně vrátila i naprostá většina Matthesonových rukopisů , které se do té doby skrývaly v Arménii . Mezi nimi byla i opera Boris Goudenow . 16 Té se ovšem dodnes příliš velká pozornost ze strany muzikologů nevěnuje , 17 dlouho jediné informace o ní poskytovalo dílo Hellmutha Ch . Wolfa , který si několik čísel z opery opsal ještě před
15 Tamtéž , s . 156 – 162 .
16 STUBBS , Stephen . Johann Mattheson : The Russian Connection : The Rediscovery of “ Boris Goudenow ” and His Other Lost Operas . Early
Music , roč . 33 ( 2005 ), č . 2 , s . 284 .
17 Vedle zde často citované studie Stephena Stubbse napsal několik stran o této opeře i muzikolog Richard Taruskin . TARUSKIN , Richard . Enter Boris Goudenow , Just 295 Years Late . The New York
Times [ online ] 12 . 6 . 2005 [ cit . 2021-07-21 ]. Dostupné z https :// www . nytimes . com / 2005 / 06 / 12 / arts / music / enter-boris-goudenowjust-295-years-late . html .
10 – 11