TOMASZ JEŻ :
Danielis Sartorii Musicalia
Wratislaviensia 2
Warszawa 2017 : Wydawnictwo Naukowe Sub Lupa . Fontes Musicæ in Polonia , A / I
Katalog vratislavské sbírky Daniela Sartoria představuje v mnoha ohledech zásadní a zároveň reprezentativní výstup projektu Fontes musicae in Polonia . Autorem katalogu i obsáhlého úvodu ( v polském i anglickém jazyce ) je vedoucí celého projektu , varšavský muzikolog Tomasz Jeż , který v dané práci zúročil svůj dlouhodobý výzkum hudební kultury Dolního Slezska ( od středověku součást Zemí Koruny české , po pruské anexi roku 1742 součást Pruska a v 19 . století sjednoceného Německa , po roce 1945 území Polska ). Pozice prvního svazku v dané řadě katalogů hudebních sbírek zároveň poukazuje na zásadní význam dané sbírky v celoevropském kontextu . Zahrnuje totiž celkem 399 hudebních tisků z let 1606 – 1665 včetně pěti obdobně datovaných rukopisů . Jde o unikátní sbírku vzniklou primárně činností profesora Gymnázia sv . Alžběty ve Vratislavi Daniela Sartoria ( 1612 – 1671 ). Po smrti jejího tvůrce se dle jeho závěti stala součástí slavné městské knihovny Bibliotheca Rhedigeriana , nazvané po zakladateli Thomasi Rhedigerovi ( z . 1576 ). Sartoriova sbírka souvisí s jeho pedagogickou činností na gymnáziu při jednom z nejdůležitějších vratislavských chrámů , kostele svaté
2 Dostupné online z http :// fontesmusicae . pl / wp-content / uploads / 2018 / 10 / Sartoriana . pdf .
Alžběty . Sartorius zde učil v letech 1646 – 1670 , přičemž dosud nejsou známy jeho osudy po gymnaziálních studiích právě u sv . Alžběty v jeho rodném městě a dokončeném univerzitním studiu v Lipsku ( 1631 – 1636 ). Oněch deset dosud nezmapovaných let Sartoriova života může mít důležitou souvislost s budováním samotné sbírky z hlediska jejího repertoáru , ale také z hlediska financování akvizic . Poměrně velké množství hudebnin ( 25 % z celkového rozsahu sbírky ) pochází z doby před rokem 1646 ; přinejmenším část z nich získal Sartorius od hudebníka ( varhaníka při zmíněném kostele sv . Alžběty ) a zaníceného editora zejména italského repertoáru Ambrosia Profeho , který byl o generaci starší . Sartoriova sbírka hudebnin v rámci Rehdigerovské knihovny je dobře patrná z katalogu , který roku 1853 sestavil Siegfried Wilhelm Dehn . Záhy na to vplynula celá tato historická knihovna do fondů tehdejší vratislavské Stadtbibliothek . Knihovník a muzikolog Emil Bohn vydal dva velmi důležité katalogy hudebnin této knihovny : Bibliographie der Musik-Druckwerke bis 1700 … ( Berlin 1883 ) a Die Musikalischen Handschriften des XVI . und XVII . Jahrhunderts in der Stadtbibliothek zu Breslau ( Breslau 1890 ). V rámci fondů městské knihovny však nebyly respektovány původní knižní celky , naopak , docházelo k jejich sloučení a vyřazování dublet . Bohužel ani sám Bohn původní provenienci hudebnin nezohledňoval a jak konstatuje Tomasz Jeż , v některých případech dokonce odstraňoval stopy původní provenience ! Za druhé světové války byly fondy vratislavské městské knihovny z bezpečnostních důvodů rozděleny . Na konci války byly hudební rukopisy odvezeny do Moskvy , odkud většina z nich putovala do berlínské Staatsbibliothek ( některé zůstávají dosud v Moskvě ). Z tisků se po válce dochovalo zhruba 70 % z původní sbírky a fond byl převeden do vlastnictví Univerzitní
80 – 81