om_0122_web | Page 74

mimo Francii před druhou světovou válkou existovalo v Praze . Jeho ústřední osobností byl Vítězslav Nezval . Největší surrealistickou operou je zcela nutně Julietta od Bohuslava Martinů . To je opravdu silné dílo a pořád mě překvapuje , že po ní žádná podobná díla nenásledovala . Tím se podobá Pelleovi a Melisandě od Clauda Debussyho .
A jak je to s britskou hudbou – považujete se za typického britského skladatele ? Těžko říct , protože jsem žid a rodina mého otce přišla z Litvy – on i já jsme ale vyrůstali už v Británii . V mé práci se samozřejmě najde hodně věcí , které jsou důsledkem vlivu zdejšího prostředí . Už v raném mládí jsem se ale začal hodně zajímat o hudbu jiných kultur a taky o folklor . Mám ve velké oblibě fujaru , což moji druhou symfonii rovněž poznamenalo . Britská hudba je ale celkově silně ovlivněná vlivy odjinud : například v díle Edwarda Elgara je zřetelně rozeznatelný vliv Richarda Strausse . Elgar byl jeden z prvních skladatelů mimo Německo , koho Strauss ovlivnil na takové úrovni . Mě samotného silně ovlivnil Michael Tippet , což je mix Hindemitha , amerického jazzu a anglických madrigalů . Přece jen bych ale sám sebe za typicky britského skladatele neoznačil . Vlastně bych řekl , že britská hudba mě ovlivnila méně než česká , francouzská a německá .
Julian Anderson ( 6 . dubna 1967 )
je britský skladatel a učitel kompozice . Patří mezi nejuznávanější a nejvlivnější autory své generace . Jeho kompozici Incantesimi premiéroval v roce 2016 Simon Rattle s Berlínskými filharmoniky , o rok později uvedl světovou premiéru klavírního koncertu The Imaginary Museum dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra . V roce 2014 mělo v English National Opera úspěšnou premiéru jeho hudební drama Thébané . Svou Symfonii č . 2 „ Pražská panoramata “ věnoval Semjonu Byčkovovi . Andersonova hudba vychází ze spektralismu , skladatel se ale obrací prostřednictvím vlastních rodinných kořenů také k folkloru východní Evropy , především Litvy , Polska a Rumunska . Kompozici studoval u Johna Lamberta , Alexandra Goehra a Tristana Muraila .
Obálka knihy Praha panoramatická . Foto archiv redakce
72 – 73