téma | Krása
Markéta Zajíčková
O změně tvaru nosu jsem dlouho přemýšlela, nakonec to za mě vyřešil můj pes
Jana Kománková
Na plastiku bych nikdy nešla, na
tetování taky ne. Budu mít obojí.
„Cítím se mnohem lépe teď, když mám malá prsa.
Velikánská jsou nepraktická. Vadí vám při oblékání,
nemůžete jen tak dobíhat autobus ani si obléknout,
co se vám líbí, protože ve všem vypadáte jako
machna. Takže ano, v tomhle shledávám pozitivum
nemoci, konkrétně rakoviny, díky které mám teď
prsa o pět velikostí menší. Sice mi doktoři nevěřili,
že netoužím po větších, když jsem měla původně
šestky (F) a můžu si vlastně vybrat, ale já jsem
takhle spokojená. Je to obrovská úleva pro záda,“
říká Jana Kománková, moderátorka Radia 1 a šéfredaktorka webu Proti šedi, která na zhoubné nádory
přišla úplnou náhodou. Při běžné preventivní kontrole jí gynekoložka doporučila, ať si raději zajde
na mamografické vyšetření, protože sama měla
rakovinu a na lidi s nádory má od té doby zřejmě
čich. To potvrzuje fakt, že Janě v té době nebylo
ještě ani čtyřicet a rakovinu v rod ině neměla, takže
vyšetření prsou nebylo na pořadu dne. Navíc nepociťovala absolutně žádné příznaky nemoci, žádnou
bolest ani únavu, a tak šla na prohlídku s ledovým klidem. Monitor byl ale nemilosrdný a hned
napoprvé odhalil tři nádory v jednom z prsů. „Šla
jsem domů a pár dnů jsem čekala telefonát, že je to
omyl, že se spletli a že o nic nejde. Nikdo ale nezavolal,“ říká Jana, která se nejvíc bála zjizvení kůže
po rekonstrukci prsou. „Když se prsa zvětšují, máte
potom jizvičku v podpaží, když se zmenšují, zůstane vám jizva ve tvaru obráceného T, ale po tom, co
vám odstraní nádory a vyberou podkoží, zjizvení
je mnohem viditelnější,“ prozrazuje. I když se ukázalo, že nádory má jen v jednom z prsů, nechala si
nakonec preventivně odstranit oba. „Připadalo mi
nepraktické jedno prso zmenšovat a druhé k němu
modelovat tak, aby byla souměrná,“ dodává. I když
operace ve Vinohradské nemocnici proběhla úspěšně, Janin organismus se musel poprat s pooperační
infekcí, následnou reoperací a čeká ji ještě tetování
vymodelované bradavky. Zřejmě nejde o poslední
estetický zákrok, nicméně rakovina je, zdá se, poražena. „Byl to pro mě obrovský restart. Už neřeším
věci, které mě vyčerpávají a nebaví. Uvědomuju si,
jak krátký život může být, a chci si ho ještě užít.
Nechci třeba dojíždět hodinu do kanceláře, takže
pracuju z domova. Teď mě čeká cesta do Bretaně.
Tam se naučím jíst ryby, moje doktorka mě přemluvila!“ shrnuje dlouholetá vegetariánka.
Jana Kománková
„Již od ranného mládí jsem koketovala s myšlenkou zjemnit si nos plastickou operací. Startérem této myšlenky byla
moje tehdejší práce modelky, kdy mi tento druh plastiky doporučila agentura v Paříži. Tehdy ještě nebyl žadný Photoshop a nafocené fotky byly realita. Protože jsem ale neměla čas ani odvahu, prožila jsem kariéru modelky i s mým
nosem. Byl to však asi osud, že jsem na operaci přesto nakonec šla, a to díky mému nekonečně energickému psu, který mi při jedné své dávce radosti 30 kily živé váhy nos zlomil. Hrozilo, že mi nos sroste křivě, budu hůře dýchat a ani
to nebude hezké. Sedla jsem k počítači a hledala tu pravou kliniku. Věděla jsem, že operatér musí být specialista právě
na nosy. Důležité bylo také to, aby měl spokojené zákaznice. Přečetla jsem si všechny možné recenze a volba byla
jasná – jela jsem do Brna. Bohužel, přístup zdejšího personálu byl nemilým překvapením. S výsledkem operace jsem
taky nebyla úplně spokojená, ale to je riziko každé plastiky, speciálně u nosu, kde špatně zhojené jizvičky nebo špatně
seklá kost mohou způsobit deformace. Kromě toho jsem v nemocnici měla strašný hlad. Zní to sice banálně, ale když
podstoupíte takhle nepříjemný zákrok, jediné, na co se těšíte, je jídlo. Aspoň už dneska vím, že pokud to není úplný
mindrák nebo vážná zdravotní komplikace, člověk má zůstat tak, jak ho příroda stvořila!“ říká Markéta.