advertorial
Už jste nějaký dárek někdy vracela?
To ne, ale nejsem si jistá, zda to nebylo jen ze slušnosti.
Myslím, že bylo pár dárků, které na vrácení aspirovaly.
A co dárkové poukázky?
Dárkové poukázky jsou podle mě dobrý nápad, když
třeba nevíte, co přesně by udělalo radost. Například
když babička neví, co koupit vnoučatům, je to podle
mě ideální dárek. Zjišťujeme, že si je mezi sebou často
dávají třeba i obchodní partneři nebo přátelé. Vůbec
si nemyslím, že by byly neosobní, jak se někdy říká.
Jejich oblíbenost naopak rok od roku stoupá. Jak se
blíží Štědrý den, tak u nás na informačním pultu, kde
se poukázky prodávají, přibývají zoufalí muži, kteří si
vůbec nevědí rady. Vyzkoušeli už třicet parfémů a nedokážou se rozhodnout, a tak se nakonec raději staví
pro dárkovou poukázku.
Po Vánocích dělá spousta obchodů slevy a výprodeje. Nakupujete v nich?
V dnešní době začínají už v průběhu prosince. Nenakupuji v nich nijak cíleně, ale i na mě ta psychologie
funguje, ačkoli jsem z oboru a měla bych být imunní.
Když vidím 70% slevy, tak prostě neodolám, a když
mám chviličku, tak se jdu podívat. Většinou si tam pořídím věci, které bych jinak nekoupila, s pocitem, že
ušetřím.
Vyplatí se na ně vůbec čekat? Není zboží v nich už
trochu přebrané?
Záleží, co od nich očekáváte. Pokud milujete módu
a sledujete trendy, tak si určitě půjdete koupit nové
kousky na sezonu ve chvíli, kdy se objeví na pultech
obchodů. Jednak je největší výběr a navíc nemusíte dělat kompromisy. Záleží, jak to komu vyhovuje.
Když chcete konkrétní kousek, kupte si ho raději hned
a nečekejte, abyste nebyli zklamaní, že už nebude.
Módní svět je vám blízký, troufne si někdo z rodiny nebo kamarádek koupit vám oblečení?
Určitě ano, ale spíš než oblečení jsou to módní doplňky – kabelky, šátky nebo šperky. Udělají mi velkou
radost. Moji blízcí mě znají a v těchto věcech se vždy
trefí velice dobře.
Čím nejraději děláte radost ostatním vy?
Ráda obdarovávám právě hezkými módními kousky
a vedle toho i zážitky.
Jak obvykle trávíte Vánoce?
Zvykli jsme si s rodinou odjíždět na hory, protože Vánoce v bílém jsou pro nás nejkrásnější. Když to vyjde,
vyrážíme už okolo dvacátého. Většina turistů přijíždí
až po svátcích, takže máme šanci si užít ten opravdový
klid a pohodu.
Dokážete vypnout a na práci nemyslet?
Dokážu, protože jsem obklopena zkušenými kolegy
a vím, že se na ně mohu spolehnout. Takže když už
odjíždím, tak vždy s klidným vědomím, že centrum je
v nejlepších rukách.
To moc lidí neumí a sami si tak připravují bezesné
noci. Cítila jste to takhle vždy?
Podle mě to přichází se zkušenostmi a faktem je, že
tuhle práci dělám už dvanáct let. Významným motivátorem je bezesporu rodina – od té doby, co se mi
narodila dcera, jsem v tomto ohledu k sobě přísnější.
Když jsem s rodinou, tak jsem s rodinou, a stejně to
mám, když jsem v práci. Nemyslím si, že kvalita rodičovství se dá měřit tím, kolik času rodič s dítětem
stráví, ale jak hodnotně je ten čas prožitý. Jsem si jistá,
že tento přístup dělá dobře nejen rodině, ale i práci,
protože tak člověk získá zdravý odstup, který je taky
důležitý.
Říká se, že ženy-matky jsou nejlepší manažerky.
S tím souhlasím. Neřešíme totiž banality a máme zvládnutý time management, máme odstup a jsme efektivnější, protože jsme zvyklé dělat víc věcí
současně. Já si třeba nemyslím, že by pro podřízené bylo dobré, když jejich šéfová žije jen prací, vysedává v ní do deseti do večera a chce to i po
ostatních, protože má dojem, že kdo tam s ní do deseti nesedí, tak jako
by nepracoval dost. To nemůže dlouhodobě fungovat ani pro manažera,
ani pro tým. Pokud se nenajde balanc mezi osobním životem a prací, tak
přichází syndrom vyhoření nebo v horším případě rozpad rodiny. Ideální
rovnováha se hledá hodně těžko a člověk se často pohybuje na hraně.
Když v tu chvíli přijde zdravá sebereflexe, tak už to pak nějak jde.
Jst e v Arkádách od samého začátku, neměla jste někdy pocit, že už je
toho příliš a že druhý den už nepřijdete?
To naštěstí ještě nenastalo. Mám svou práci moc ráda a každé ráno se
do kanceláře těším, což je velké štěstí. Musím ale přiznat, že náročným
obdobím jsem si prošla hned na začátku. Vracela jsem se po mateřské,
když byl dceři rok a otevíraly se Arkády. Dalo by se říct, že jsou takové
mé druhé dítě.
Zasedla doma rodinná rada, jestli se máte tak brzy vrátit do práce,
nebo jste měla od začátku jasno a nenechala jste si do toho mluvit?
Otevření Arkád jsem připravovala dlouho dopředu a věděla jsem, že se
sem vrátit chci, protože jsem si je piplala od prvního projektu a analýz.