Jinak může i tzv. muzikoterapie pacientovi či klientovi uškodit. Muzikoterapeut systémové muzikoterapie se musí dobře orientovat jak v základní oblasti problematiky, tak v teorii hudby, aby obé dokázal propojit do komplexity. Není to tak, že postačuje, aby dokázal hrát na nějaký hudební nástroj, musí nadto umět definovat a analyzovat hudebně tématickou strukturaci hudby, vertikální i horizontální a současně musí vědět, jaká změna je pro klienta cestou ke zdraví.
15
Muzikoterapeut musí zvažovat a rozhodovat se snad o to více racionálně, o co méně je celek hudby uchopitelný slovy či kvantitativním měřením. Myslet si, že každá hudba má automaticky pozitivní vliv na zdraví jedince, je hlubokým omylem. Hudba je lék, a jako medikace léčiv, musí se zjišťovat vhodnost použití, předpokládat a kontrolovat efekt.
4. V nedávné době se objevil nový pojem - „muzikofiletika“.
Jak vnímáte tento pojem a kam byste ho zařadila?
Nejsem muzikofiletik, a pokud mohu vycházet z výkladů arteterapie a artefiletiky J. Slavíka a rozhovorů s K. Miškovskou, která je arteterapeut i muzikoterapeut současně, troufám si pouze na fantazijní představu, která nastiňuje hranice muzikofiletiky mezi hudební pedagogikou, metodou dobrého startu, etikoterapií a edukační muzikoterapií.
Muzikofiletika se mi jeví jako postup, který propojuje prožitky vyvolané hudbou s dalšími prožitky jiného charakteru a s poznatky, které se vztahují a navozují klima toho kterého historicko – kulturního období, či etnického kulturního klimatu nebo společenského étosu. Prožitky vázané na dobu, kulturu etnika či étos společnosti, jsou navozeny s mírnou akcentací hudby a tance.