Mimo klinickou větev byla známa práce Z. Šimanovského a konstruktivní podněty M. Litovové a B. Kolínové. Setkávali jsme se v Muzikoterapeutické sekci při ČLS – JEP, a to i po r. 1990 (až do roku 2014, kdy byla sekce zrušena). Mimochodem, právě na setkání této sekce M. Litovová vyslovila pojem „edukační muzikoterapie“ nebo „muzikoterapie v edukaci“.
Velký dík patří pacientům Dětské psychiatrické kliniky a jejich rodičům, kdy jejich utrpení s psychickou poruchou mi napomohlo chápat principy muzikoterapie, kterou jsem později ukotvila v „Systémové muzikoterapii“ (geneápé). Především díky jim jsem pochopila principy muzikoterapie.
2. Změnil se pro Vás obsah pojmu „muzikoterapie“ od té doby?
Ano – obraz o tom, co muzikoterapie je, se u mne proměnil.
Česká tradice, především zásluhou J. Vodňanské, byla psychoterapeutická. Proto jsem muzikoterapii zpočátku vnímala jako psychoterapii.
Debaty o muzikoterapii s I. Medňanskou, J. G. Zeleiovou, M. Krušinská, E. Baranovou a M. Slavíkovou, mne však přesvědčily o tom, že muzikoterapie ve smyslu psychoterapie je pouze jen jednou její větví. Pochopila jsem blízkost muzikoterapie a hudební pedagogiky.
13
Foto K. Zdechovská