Muzikoterapie (clone) | Page 52

52 II III II

Z  grafu 2 dále vyplývá, že čím vyšších výsledků děti dosahovaly, tím nižší byl procentuální rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou. Platí tedy také i to, že čím nižších výsledků děti dosáhly, tím vyšší rozdíl mezi skupinami po půlročním přirozeném experimentu vznikal.

Nyní si možná kladete otázku, jak je možné, že výzkum ukázal takové rozdíly ve výkonech dětí. Vysvětlení je následující. Již bylo řečeno, že k  facilitaci rozvoje jednotlivých dílčích funkcí potřebných pro nácvik čtení a psaní byly při práci s  experimentální skupinou využívány edukační hudebně-dramatické strategie, prezentované „Metodou dobrého startu“ a „edukační systémovou muzikoterapií“. Jejich pravidelné a cílené aplikování umožňuje celkový harmonický rozvoj dítěte, podporuje normální psychomotorický rozvoj,  nedostatečně rozvinuté dílčí funkce se aktivizují a rozvíjí se i emoční a sociální zralost dětí (Bognanowicz, M., Swierkoszová, J., 1998, s. 12, 13). Velký podíl zde má hudba, která zajišťuje emocionálně motivované, kladně laděné prostředí. Hudba dětem umožňuje se vyjadřovat i v  případě, že své pocity a myšlenky ještě vývojově nejsou schopné verbalizovat. Autentický hudební projev je senzitivní a spontánní a podporuje osobnostní i kognitivní rozvoj dítěte. Hudební činnosti přispívají k  rozvoji motorických dovedností, ale i  percepčních a kognitivních schopností(Pejřimovská, J., Zeleiová, G., 2011, s. 17–21).

Hudba aktivuje pravou a levou hemisféru i korová i subkorová centra, která spolu komunikují (Pejřimovská, J., 2015, s. 77–83). Tato spolupráce je při čtení a psaní potřebná, proto je velmi vhodné součinnost jednotlivých oblastí centrální nervové soustavy podporovat(Franěk, M., 2009, s. 117, 118). A  protože byla práce s  experimentální skupinou cílená a pravidelná, dosahovaly děti celkově lepších výsledků než děti, se kterými se takto cíleně nepracovalo.

A nyní se vracíme na začátek tohoto článku, kde jsme si řekli, že předškolní pedagogové by měli být dostatečně vzděláváni v problematice specifických poruch učení, informováni o dopadu těchto poruch na školní vzdělávání, sociální postavení dítěte, o vlivu na jeho osobnost, stejně jako o možnostech a důležitosti prevence. Na tomto místě lze jako preventivní činnosti doporučit edukační hudebně-dramatické strategie, které byly užity během 6 měsíční výzkumné činnosti a které považujeme za velmi vhodné vzhledem k  věku dětí. Práci s  nimi lze zařazovat jako hlavní činnost dne nebo pracovat v minutových časových dotacích, které vkládáme do programu během celého dne. Konkrétní časové rozvržení, v  rámci tohoto výzkumu, bylo 2  hodiny týdně. Z  toho 1.lekce „Metody dobrého startu“ trvala vždy 45 minut a představovala hlavní program dne. Zbylých 75 minut věnovaných „edukační systémové muzikoterapii“ bylo rozděleno ve dvou dnech na kratší časové úseky, cca 10–20  minut, 2–3 x za den, podle provozních potřeb mateřské školy.

Závěrem musím říci, že výsledky výzkumu mě mile překvapily v  tom smyslu, že práce s hudbou má prokazatelný vliv na vývoj jednotlivých funkcí potřebných pro nácvik čtení a psaní. Myslím si, že užité metody jsou dostupné všem, kteří pracují s  předškolními dětmi a mají pouze základní vztah k  hudbě. Nezapomínejme ale na to, co vyplývá z  našeho výzkumu, tedy, že práce musí být pravidelná a cílená. Teprve potom můžeme hovořit o prevenci specifických poruch učení.

P.S. Výsledky výzkumu, resp. dosažené rozdíly ve výkonech dětí potvrdilo také kontrolní testování, které proběhlo na konci zkoumaného období pomocí standardizovaného testu autorek Daniely Švancarové a  Anny Kucharské „Test rizika poruch čtení a  psaní pro rané školáky“.