Prevence specifických poruch učení prostřednictvím
hudebně-dramatických strategií u dětí předškolního věku
Bc. Veronika Legnerová
Pojem specifické poruchy učení je v dnešní době již docela známý a o této problematice slyšel něco snad každý, kdo přichází do styku se školními dětmi. Stručně lze uvést, že se jedná o heterogenní obtíže, které se projevují při osvojování školních dovedností, jako je čtení, psaní a počítání, a to při běžném výukovém vedení a za přiměřených sociokulturních podmínek. Obtíže jsou mimointelektového původu, ale mohou nepříznivě ovlivňovat vzdělávací i osobnostní rozvoj dítěte (Bartoňová, M., 2010, s. 158–160).
Ale co pedagogové a rodiče předškolních dětí?
Měli by mít také povědomí o tom, co to specifické poruchy učení jsou a jak ovlivňují malého školáka a jeho celou rodinu? Rozhodně ano. Náznaky a signály školních obtíží totiž můžeme registrovat již v mateřské škole. A proto je právě v tomto období vhodný čas k činnostem směřujícím k prevenci specifických poruch učení. Vhodnými postupy můžeme dětem pomoci jejich momentální nedostatečnost překonat či eliminovat nebo úplně předejít školním problémům, které jinak na sebe nenechají dlouho čekat. Počet diagnostikovaných dětí se proto snižuje, pokud probíhá aktivní vyhledávání dětí v riziku, a to právě již v posledním roce předškolního vzdělávání nebo ihned na začátku školní docházky a s dětmi se cíleně pracuje (Zelinková, O., 2008, s. 95, 96).
V tomto smyslu proběhl ve školním roce 2014/15 výzkum, jehož respondenty byly předškolní děti, tedy děti ve věkové kategorii 5–7 let. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda pravidelná a cílená práce formou edukačních hudebně-dramatických strategií pozitivně ovlivní vývoj jednotlivých dílčích funkcí, které se podílejí na schopnostech číst a psát. Výzkum měl formu přirozeného experimentu, který trval 6 měsíců. Experimentální skupina, složená z 10 dětí, pracovala formou edukačních hudebně-dramatických strategií pravidelně a cíleně, kdežto kontrolní skupina, složená také z 10 dětí, tyto činnosti prováděla nepravidelně a necíleně. Práce s edukačními hudebně-dramatickými strategiemi vycházela z teoretických konceptů „Metody dobrého startu“ a „edukační systémové muzikoterapie“ (Legnerová, V., 2016). Edukační hudebně-dramatické strategie obsahují konkrétní činnosti, které jsou vhodné pro cílovou skupinu předškolních dětí. Spočívají tedy především v práci s říkadly, písněmi, elementárními hudebními improvizacemi, hudebními kreacemi, tanečními a pohybovými kreacemi, kresbou, hudebními dramatizacemi mimohudebních dějů, v estetickém a rolovém transferu. Z hlediska práce s hudbou děti realizovaly metro-rytmické celky, hudební celky se zaměřením na kvalitu zvuku či hudební celky s melodicko-tonálním uspořádáním, kde se již projevovala i elementární hudební stavba. Všechny tyto postupy si kladly za cíl zajistit facilitaci rozvoje jednotlivých dílčích funkcí potřebných pro nácvik čtení a psaní. Sledovanými dílčími funkcemi se stala „verbálně akustická diferenciace“, „verbálně akustické členění“ (diferenciace figury a pozadí) a „zaměřenost akustické pozornosti“.
Dělení specifických poruch učení:
dyslexie – specifická porucha čtenářských dovedností, která se může manifestovat rychlostí čtení, správností čtení nebo neporozuměním textu;
dysgrafie – specifická porucha psaní, kdy je narušena grafická stránka písemného projevu, tedy osvojování tvarů písmen, jejich řazení ve slově i celková úprava a čitelnost textu;
dysortografie – specifická porucha pravopisu, postihuje gramatickou i grafickou stránku písemného projevu;
dyskalkulie – specifická porucha matematických dovedností;
dyspinxie – specifická porucha kreslení;
dysmúzie – specifická porucha hudebních dovedností;
dyspraxie – specifická porucha neobratnosti neboli motorické koordinace.
50 II III II