Muzikoterapie (clone) | Page 42

obr. 2

obr. 1

42 II III II

Již 30 let se věnuji výrobě kytar a jim příbuzných hudebních nástrojů.

Moje cesta vedla přes Dřevařskou fakultu ve Zvoleně do oddělení technologie výroby v Cremoně Luby. Dále jsem absolvoval mistrovské vyučení a nádherných sedm let práce v dílně mistra kytaráře Josefa Kubly v Chebu. Mnoho cenných zkušeností jsem získal ve společnosti Warwick v německém Markneukirchenu a v roce 2001 jsem založil vlastní kytarářskou dílnu v Liberci.

Na této cestě mě nejvíce ovlivnil pan mistr Josef Kubla, člen Svazu umělců houslařů, který mě

zasvětil do jeho postupů při výrobě celomasivních kytar na vážnou hudbu.

Všechny tyto impulsy mě vedly k úvahám, proč některé kytary hrají lépe než jiné, jaké je jejich zvukové spektrum a jaký má muzikant při hře pocit, bez ohledu na to, pro jaký hudební směr je nástroj vytvořen.

Po mnoha letech akustického výzkumu v této oblasti jsem dospěl k velmi zajímavým výsledkům. Nyní mohu s jistotou tvrdit i dokázat, že kytara vyrobená pomocí tónové spektrální analýzy jednotlivých jejích částí, může produkovat silný, vyrovnaný zvuk bez disharmonických frekvencí (takzvaných „vlků“). „Vlky“ jsou tóny, při kterých se frekvence struny a frekvence konkrétní části dřeva kytary nebo vzduchu v kytaře začnou prolínat tak, že se v některých bodech zesilují a v jiných zase vzájemně ruší. Tyto interference pak vedou k produkování nepříjemných disharmonických tónů, a střídavému útlumu a zesilování určitých frekvencí.

Na základě starých postupů, jako je např. vyhodnocení frekvencí, při nichž se objevují Chladniho obrazce pomocí čajové drti na rozkmitaných rezonančních deskách (obr.1) a na základě nových technologií, jako je modální analýza pomocí audio programu na PC (obr2), jsem navrhl několik způsobů, jak přesně ladit intervaly mezi vrchní a spodní deskou a jak při tom přizpůsobit ladění Helmholtzova rezonátoru (základní frekvence vzduchu v korpusu) tak, aby všechny tyto proměnné byly v optimálním poměru a výšce. Musím však počítat s tím, že při stavbě nástroje a lepení jednotlivých dílů se výška jejich základních tónů mění.

Po jeho dokončení a natažení strun se celá akustická soustava kytary začne díky tahu strun měnit, zvýší se její napětí a výsledný posun ladění dřeva v celé soustavě se změní.

Nejvíce však u vrchní desky. V tu chvíli se mění i poměr základního tónu dřeva vrchní a spodní desky. První základní proces změny trvá několik dnů. Pak provádím doladění basreflexního páru, tedy vrchní desky a Helmholtzova rezonátoru. Další proces spojený s tahem strun a tím pádem i s napínáním vrchní desky a s torzním ohybem v místě lepené kobylky, trvá přibližně 4 - 6 týdnů.

Po této době při stálém tahu strun je možné doladit základní frekvence vrchní a spodní desky.

Také je potřeba naladit Helmholtzovu rezonanci do přesného poměru vůči vrchní i spodní desce.

K dosažení co nejlepšího zvuku pak používám ještě kompletní kompenzaci menzury nástroje a v neposlední řadě novou technologii výroby

vrchní desky, tak zvaný Double Top, kde mezi dvě tenké smrkové nebo cedrové rezonanční desky lepím ve vakuu tenkou plástev aramidové voštiny, která se používá také v leteckém a kosmickém průmyslu. (obr. 4) Takto vytvořená vrchní deska má vysokou tuhost, ale nízkou hmotnost a nástroj je pak velmi responzivní, což se také kladně projeví na jeho sustainu.

Pomocí zlatého řezu a Fibonacciho posloupnosti jsem nakreslil a spočítal nový návrh tvaru korpusu klasické kytary na vážnou hudbu.

(obr. 5)