Stavba kytary na základě analýzy frekvencí
Jiří Navrátil
mistr kytarář
Hudební nástroje a frekvence tónů, které jejich pomocí můžeme tvořit, nás provázejí životem už od nepaměti. Každý z nás zaslechl jako svůj první zvukový vjem pravidelný tlukot a frekvenci matčina srdce. Od této chvíle jsme díky našemu sluchu vystaveni vnímání více či méně příjemných frekvenčních impulsů našeho okolí a po našem narození se také automaticky podílíme na jejich tvorbě. V závislosti na našich pocitech pláčeme, smějeme se a vydáváme prostřednictvím vibrací našich hlasivek zvukové frekvence, kterými interpretujeme svůj stav mysli.
Časem některým z nás k vyjádření emocí a pocitů náš vlastní hlas nestačí, a tak sáhneme k vyššímu produktu našeho vědomí, např. k hudebnímu nástroji.
Způsob výchovy, vnímání našeho okolí, příslušná kultura, historické období, stádium našeho duševního vývoje a naše dispozice, nás předurčují k různým emočním a pocitovým vyjádřením.
Zvuky hudebních nástrojů kultur východních, afrických, jihoamerických a dalších, jsou zároveň harmonické i disharmonické. Jestliže chceme pochopit harmonii, musíme se naučit chápat také disharmonii. Pod slovem disharmonie rozumíme v psychologii něco negativního a nezvladatelného. V hudbě může být disharmonie zvláštním obohacením harmonického záměru a v různých kulturách a filosofiích i záměrem rovnováhy.
Většina lidí v našem okolí má ráda hudbu, která v nich dokáže navodit příjemné pocity a tím i uvolnění. Základem těchto pocitů je hlavně frekvenční ladění tónů, které hudba obsahuje. U strunných nástrojů není podstatné jen naladění strun, ale také naladění rezonančního dřeva, ze kterého je hudební nástroj postaven a v případě pražcových nástrojů také přesná kompenzace jejich menzur.
Každý díl hudebního nástroje, tedy jeho vrchní deska, spodní deska, krk a vzduch v korpusu, má svou základní frekvenci. Tyto frekvence jsou závislé na tuhosti, hmotnosti a modulu pružnosti jednotlivých částí, tedy na použitém materiálu, jeho výsledné tloušťce a na systému žebrování. Základní frekvence vzduchu v korpusu je závislá na objemu korpusu a velikosti rezonančního otvoru.
Při výrobě mistrovského nástroje se dají tyto frekvence měřit a pomocí opracování materiálu přizpůsobovat do vhodných poměrů. Čím více se podaří přizpůsobit frekvence jednotlivých částí do správného poměru, tím lepší je konečný výsledek celého nástroje a nedochází k produkování disharmonických frekvencí, způsobených vazbou frekvence špatně naladěného dřeva a frekvence správně naladěné struny.
II III II 41