Muzikoterapie (clone) | Page 33

respondentů, a na vztah mezi pozitivním emočním prožitkem a kvalitou hudebního vyjádření dětí ve  věku od 5 – 10 let, při velikosti vzorku 72 osob. U sledovaného vzorku dospělých osob bylo zjištěno, že hudba zintenzivňuje vnímání tělesných pocitů a specificky emocí, kdy zmírňuje prožitky emocí negativních, úzkosti a stresu a evokuje pozitivní prožitky naděje, intimity, něhy, radosti a hlubokého uspokojení. Zastoupení zjištěných druhů modalit, kterými je ve vědomí hudba vnímána, prostupuje napříč vědomím, od nižších ke komplexnějším strukturacím.

Tyto výsledky podporují teoretický koncept edukační systémové muzikoterapie, kdy edukační a psychoterapeutický rozměr práce s  hudbou lze spatřovat ve skutečnosti, že hudba evokuje anticipaci prožitků převahy atraktivních emocí nad úzkostí a strachem a je v  závěru hudebního celku uskutečněna (Pejřimovská, J. 2015). Tento koncept se opírá i o výzkumnou činnost v  oblasti psychoanalytické terapie a neuropsychologie a empirickou muzikoterapeutickou zkušenost (Kulišťák, P., 2003, Pejřimovská, J. 2015).

Zmíněný teoretický koncept je podporován i zjištěním preferovaných hudebních stylů (typů) respondenty, mezi které patří „evropská sakrální hudba“, „klasická hudba“ a „filmová hudba“ a dále je uváděn jako preferovaný hudební styl (typ) „folklór“ a „gospel“. Naproti tomu styl (typ)

„Rap", "Hip hop“ a „Heavy metal“ u šetřeného vzorku komunity pedagogů preference nevykazoval. Preference hudebních stylů (typů) prokazuje, že převažuje hudba, která respektuje fyziologickou a psychickou výbavu člověka a že se potvrzují preference stylů (typů) s  hudební organizací, členitostí a strukturovaností své stavby, s  uspokojujícím závěrem (Srovnej: Kresánek, J. 1977, 1983).

Na popsané šetření navazuje, za účelem prokázání významu edukační muzikoterapie, druhá část výzkumného šetření - intaktní populace dětí (5 – 10 let), kde děti byly osloveny nabídkou zhudebnění scény z  pohádky (bajky).

Bylo pozorováno, že tyto děti akceptují nabídku zhudebnění pohádky zcela spontánně, bez předchozího zácviku. Z hudebnění pohádkových scén provádějí se zaujetím a s hudební bohatostí v  provedení. Často bohatost hudebního vyjádření převyšuje bohatost vyprávění dětí fiktivního příběhu a lze pozorovat trend, kdy modus zhudebnění diferencuje a obohacuje modus vyprávění. Hudební aktivity sledovaného souboru 72 dětí, vykazovaly hudební uspořádanost – vyváženou odstředivost a dostředivost „dramatického oblouku“ hudební kreace s  uspokojivým zakončením. Hudební modus tíhne k  integraci, k  celistvosti (nenarušenosti) „dramatického oblouku příběhu“. (Byla popsána i podoba hudební neuspořádanosti, která se vyskytuje u jedinců trpících psychickou poruchou, pokud vyjadřují své niterné prožívání hudebně).

Tím, že týž pozitivní prožitek dětí byl vyjádřen ve dvou modech, v  jejich vyprávění i hudebně, bylo možné srovnat vztah pozitivního prožitku a  hudební uspořádanosti. Tíhnutí hudby hudebních kreací dětí, ve smyslu hudební organizace, k  dostředivosti, k  ukončenosti, a tím k  hudební uspořádanosti, při ztvárnění emočně pozitivně laděných scén z  pohádky, u dětí intaktní populace, bylo prokázáno (Pejřimovská, J. 2015).

Vznikla otázka, zda děti, od 5 let svého věku, s  rizikem neurovývojových oslabení či poruch, budou reagovat shodně, jako děti intaktní populace, ve volbě scény ke zhudebnění z  pohádky a v  samotné hudební kreaci. Byla proto ke  zmíněnému výzkumu podpůrně provedena pilotní studie, kde soubor tvořily děti se sklonem k  impulsivitě, k  agresivitě, k  anxitě, s  výraznějšími vývojovými a psychogenně podmíněnými vadami řeči i s  rizikem SPU, které je možné vřadit do kategorie rizik či vysoce suspektně již neuropsychických oslabení. Při porovnání, které ze scén pohádky, co do emočního ladění, děti ke zhudebnění vybíraly, byl mezi dětmi vzorku intaktní populace a dětmi tohoto vzorku, prokázán rozdíl.

II III II 33