media a agens, terapeutika. Terapeutická intervence je realizovaná v muzikoterapeutickém procesu s vrcholem muzikoterapeutické změny, která navozuje žádoucí změnu na úrovních od fyziologických reakcí až k utváření osobnostní identity ve všech typech prevencí (primární, sekundární a terciální) (Pejřimovská, J. 2016 B)
Edukace a terapie
Edukační systémová muzikoterapie pojem terapie vnímá ve smyslu (primární) prevence. Její potřebu zdůvodňuje u dětí tím, že vyvíjející se dětské „já“ je křehčí, zranitelnější, ale i ovlivnitelnější a přístupnější edukačním a terapeutickým vlivům. Je třeba zohlednit, že současné společenské klima vyžaduje adaptaci na množství změn, které mohou být, při jejich kumulaci, pro vývoj dítěte rušivou psychosociální zátěží. Proto „promrhaný čas“, nerozpoznaný čas k primární prevenci, může znamenat nevratné poškození projevující se v pozdějším věku dítěte.
Hudba - specifický fenomén v edukaci
Důvody pro užití práce s hudbou (v postupech edukační systémové muzikoterapie) při záměru
podpoření neuropsychického a osobnostního vývoje dítěte jsou:
* Dítě před rozvojem abstraktního myšlení, není schopné plně verbalizovat to, co prožívá a ani není schopné vnímat, akceptovat a plně reagovat na slovní instrukce rodičů a vychovatelů. Do edukačních procesů je proto nutné začlenit práci s emočním prožíváním dítěte. Hudba, vzhledem ke své emoční povaze, je proto vhodným mediem i agens (agens ve smyslu účinný činitel).
* Emoční tísně dítěte, úzkosti a strach, jsou odplavovány emoční útěchou, prožitky radosti, štěstí a „vítězství nad zlem“, které jsou „zabezpečovány“ podporou vychovatele. Myšlení dětí i vztah ke světu a smyslu života se vyvíjí v přímé vazbě na emoční prožívání, které se neuzavírá pouze do emočního prožitku samého, ale skrze emoční zkušenost se překlenuje a tíhne k heuristickému způsobu poznávání (Srovnej: Sedlák, F. 1981, Sedlák, F., Váňová, H. 2013). Hudební myšlení má heuristickou povahu, vpojuje emoční prožitky do poznávacího procesu, a proto je hudba a její strukturace dítěti nejen spontánně blízká, ale rozvíjí jeho emoční, kognitivní, osobnostní i mravní vlastnosti.
* Utváření osobnostní identity dítěte se děje ve vazbě na „výklad“ životního příběhu, kde dítě nachází „to, co je ve světě dobré“ a „to, co je zlé“, podle emoční kvality. V hudbě vnímáme personální významy s prožitky psychických napětí a uvolnění, prožitky ukončenosti a emočního naplnění, a tímto způsobem v hudbě je přítomen „dramatický oblouk“. Hudba je skrze „dramatický oblouk“ nositelkou narativní perspektivy.
Specifické vlastnosti hudby v muzikoterapeutickém kontextu
1. Hudební ztvárnění zintenzivňuje součinnost:
* autonomních a vědomých, volních funkcí. Ve vědomí se evidují prostřednictvím pocitů a emočních prožitků (Srovnej: Sedlák, F. 1981).
* obsahů nevědomí a vědomí, kdy afekty, v běžném životě neuvědomované, jsou v hudebním ztvárnění zvědoměny a propojovány s vědomím.
30 II III II