Autogenní trénink – zdravý akord v nás
Mgr. et Mgr. Veronika Víchová
Autogenní trénink (AT) je evropskou, tradiční a nejrozšířenější tréninkovou metodou založenou na relaxaci. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva.
Jelikož tonus kosterního svalstva lze vůlí měnit, je zde dána možnost využití záměrné svalové relaxace k dosažení psychického uvolnění i k ovlivnění orgánových funkcí řízených vegetativní nervovou soustavou. Relaxovaný stav při omezení zevních podnětů s pohroužením se do duševního klidu je zároveň vhodný pro autosugestivní ovlivnění, jehož účinky při častém opakování přesahují a umocňují dosah prosté relaxace. Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský neurolog a psychiatr J. H. Schultz (1884-1970), který vedle analytických přístupů zdůrazňoval význam tzv. aktivně klinických metod: hypnózy, sugesce, relaxace a tréninku.
Pokud se podíváme do historie jakéhokoliv národa, zjistíme, že lidé dříve vždy žili více v souladu s přírodou a byli její součástí. Na našem území to byla nejen slovanská tradice, ale i keltská tradice wyda. Druidové věřili v jednotu člověka a přírody, věřili v sílu myšlenky a znali sami sebe. Tyto myšlenky jsou zásadní i pro metodu autogenního tréninku.
Odpovědnost a kompetence
Slovo autogenní pochází z řečtiny a znamená autos – sám a gennos- zrod nebo původ, člověk jde tedy sám k sobě.
Vychází ze základního zákona, že člověk zde na tomto světě neexistuje ve dvou oddělených částech, „pozemském těle“ a „nadpozemské duši“, ale že je jednotnou živou bytostí, oduševnělým organismem… Pro realitu tohoto světa je závazný základní zákon: nepije tělo a neopíjí se duše, ale pije a do opojení se dostává živý člověk. (Schultz, 1964).
Odpovědnost za svoje fyzické a psychické zdraví dříve byla na každém z nás. V současnosti máme zdravotní pojišťovny, nemocnice, lékaře. Někoho, kdo se o nás postará somaticky. O psyché zas pečovala nejprve církev a později psychoterapie. Dožíváme se sice většinou vysokého věku, ale ne vždy v plném zdraví a životní kvalita výrazně zaostává za délkou života. Kdy se změnila odpovědnost za svoje zdraví? K prvotnímu narušení jednoty došlo patrně již v ráji ochutnáním jablka poznání. Ale dualita ženy a muže společně ještě tvořila harmonii. Polarity dne a noci, tepla a chladu, ticha a zvuku vytvářeli i nadále rovnováhu.
Důležitý moment nastal přibližně v polovině šestnáctého století, kdy se církev postavila do nadřazené pozice a starala se „pouze“ o duši. A věda začala zkoumat tělo oddělené od duše. Tak se vědci stali výborní specialisté, ale v něčem stejně dogmatičtí jako církev.
II III II 25