16 II III II
dveří „na střídačku“ – lid zpíval venku refrén, schóla mu odpovídala zevnitř jednotlivými strofami a na samém konci celebrant udeřil patkou kříže do dveří, na což je schóla otevřela a vpustila celebranta i ostatní do chrámu.
Text má rytmus elegického disticha, tedy rytmus, která nám L. Kollár zachoval na živu ve své Slávy dceři. Její první verš, v školních třídách působící poněkud nezvykle a pregnantně, snadno naznačíme i bez jakýchkoli not:
Aj zdele | ží zem | ta, předo | kem mým | smut-něsl | zí-cím
dři-veko | léb-kany | ní || ná- rodu | mé-hora kev.
A stejně lze znázornit slovní rytmus hymnu pro Květnou neděli. Autor Theodulf – biskup města Orléans, zemřel r. 821 a tedy žil v době, kdy se nevyslovovala hláska h, takže et honor se vyslovovalo etonor a prompsit Hosánna jako prompsito-sánna:
Gló-ria | laus eto | nor tibi | sít Réx | Kri-stere | demp-tor,
Kúj pue | rí-lede | kus || prompsito | sanna pi | um.
(Sláva, chvála a čest buď Tobě, Králi Kriste Spasiteli,
Jehož chlapecká oslava vítala zbožným Hosanna).
Na rozdíl od slov ve výše naznačeném rytmu, zní jeden z dochovaných nápěvů, totiž ten donedávna praktikovaný, tak, jak je na obr. 3.
A doplňme ještě první z pěti strof, které jsou zpívány bezprostředně mezi opakovanými refrény. Tak, jak by bývaly kdysi i u nás rytmizovány, např. ve škole, bychom je zapsali:
Israe | les tú | Rex Davi | dis et | inclyta | proles
Nomine | quin Domi | ni, | Rex bene | dik | te, ve | nis.
Israelský jsi ty Králi, Davidův slavný potomku,
(Který ve jménu Pána přicházíš, Králi dobrořečený.)
Když vývoj hudby došel v druhém tisíciletí po Kristu k propracované vícehlasé hudbě, bylo třeba pro současně zpívající a při tom se rytmicky prolínající hlasy stanovit, jak to bude probíhat v čase: ten pro ně společně ubíhal, avšak každý hlas nastupoval obecně nezávisle na ostatních. Tak nejpřirozenější bylo zavést jim společné začátky „taktů“. Nebyl to první výmysl vícehlasé hudby v dějinách, takty se vyskytly i v jednohlasé hudbě, když se vyskytovaly – stále častěji – taneční
obr. 4
obr. 3