Pozn. EBQ je zkratka pro „Einschätzung der Beziehungsqualität“, česky: odhad kvality vztahu.
Uchazeči o studium muzikoterapie většinou nemají problém s tím, že by nebyli dostatečně empatičtí. Naopak, jejich citlivost vůči hudbě a vhled do mezilidských vztahů většinou tvoří základ jejich hluboké motivace, proč se rozhodnou studovat právě tento obor. Potřebují si ovšem vypěstovat jemnocit jiného druhu… Nejtěžší na celém studiu muzikoterapie pro mě bylo naučit se vědomě dělat to, co jako muzikoterapeut v rámci terapie dělám a každý tón, každou pauzu, změnu tempa, každý oční kontakt i jeho délku, volbu nástroje, atd. - umět zdůvodnit. K tomu ale člověk potřebuje mít v hlavě nějaký koncept…
„Proč jste si zvolila pro tuto hru právě altovou flétnu?“ byla otázka paní profesorky na semináři individuální terapie. Vzpomínám si, jak mi na čele vyvstal studený pot a jak jsem se snažila chytit se prvního nápadu, který by mi připlynul. Pravda byla taková, že jsem to před začátkem hry netušila, rozhodla jsem se intuitivně. Připadala jsem si jako lhář, když jsem ze sebe soukala kostrbatá vysvětlení. Naštěstí (pro mě) bylo zřejmé, že mým spolužačkám se nedařilo o moc lépe. Paní profesorka byla trpělivá, avšak důsledná, a po zbývajících dva a půl roku nás nadále zasypávala otázkami podobného typu. Některé z nich už jsme časem znaly – ne už vždycky odpovědi na ně - ale občas zazněla otázka nová, nečekaná, a to jsme potom zase musely žhavit své mozkové závity, potily se studeným či horkým potem, a v tomto bolestném procesu se z nás postupně stávaly muzikoterapeutické odbornice (v ročníku nás bylo 14 žen).
Zpátky však k tomu konceptu: vzpomínám si, že se během mého studia mluvilo o nějakých certifikačních kurzech EBQ, které na Career College probíhají. Ten název, resp. zkratka, mi evokoval spíš technickou či právní oblast nebo něco z IT. A tak mi vrtalo hlavou, k čemu se takový kurz může hodit muzikoterapeutům – spravování databáze pacientů nebo nějaké právní znalosti související s povoláním muzikoterapeuta? Spolužačky se bavily mezi sebou, jestli se po skončení studia na kurz přihlásí nebo ne. Kvůli jazykové bariéře mi tedy zůstal tento – poměrně mladý – „muzikoterapeutický nástroj“ poměrně dlouho vzdáleným.
Naštěstí jsem – někdy ve druhém ročníku – navštívila nepovinnou přednášku paní Dr. Karin Schumacher - lépe řečeno - byla to spíš taková promluva u příležitosti oslavy desetileté práce na vývoji EBQ spojená s vydáním knihy a DVD. No a zde jsem byla poprvé náležitě poučena o tom, co to EBQ je. Byl to poutavý příběh o důvodech a okolnostech vzniku, o principech fungování, o tom, k čemu je to všechno dobré – a já jsem odcházela nadšená a přesvědčená o tom, že až dokončím studium, přihlásím se na certifikační kurz EBQ. Mám opravdu jen jedinou výtku: ten poněkud nudný a ne-múzický název.
Mgr. Zuzana Slavíčková, M. A.
18