pracovní název „ žité ideje“. Vynořují se( z preverbality) z místa bytí mimo naše vědomí( uvědomění) a směřují k postverbalitě, prostupují vědomím člověka a směřují k bytí myšlenky- ideje, přináležející k universalitě. Ukládají se v paměti jako nalezený „ výklad“ významu sebe sama ve světě a v bytí. Tento „ výklad“ ale při působení „ negativních žitých idejí“ skrývá osten hrozby, neřešitelnosti a decimování snah člověka a jeho centra- „ já“. „ Žité ideje“ nejsou jen fikce a imaginace, ale stávají se pro náš niterný život skutečností, realitou, která nás určuje. Naše „ já“ nemá „ moc“ jejich genezi ve vědomí sledovat, ale má má „ moc“ je rozpoznat v momentu jejich vynoření se ve vědomí, rozpoznat jejich kvalitu – ohrožující, či navozující pokoj či fascinaci. Naše „ já“ má moc, v momentu jejich vynoření se ve vědomí, je příjmout nebo odmítnout. Rozhodujeme se a přijímáme v nich „ dobro“ či „ zlo“ pro náš život. Je třeba tyto myšlenky propojené s emocemi ve vědomí evidovat, třídit je, přijímat nebo odmítat, abychom chránili stabilitu svého „ já“, před závislostí na „ negativních žitých idejích“.
„ Žité ideje“ jsou reálně existujícím hybatelem, přetrvávajícím a působícím v psyché, v paměti a v aktuálním psychickém dění. Reálnou entitou, z které vyvěrají normy hodnocení našeho postavení v životě, normy pro naše chování a jednání, i podoby očekávané budoucnosti. Pokud se střetne „ negativní žitá idea“ s idejí přijatou pouze logikou našeho myšlení, přijatou i našim svědomím a i naším chtěním a vůlí, „ vyhrává“. Naše chování a jednání významně určí přítomná a mnohdy mnohaletá kvalita „ negativní žité ideje“. Pokud kvalita „ negativní žité ideje“ není důsledně „ odmítnuta a při jejím znovuvynoření odmítána“ ve vědomí, v momentu střetnutí se s logikou, ale i vůlí, velmi často „ vyhrává“. Je totiž „ dobře zakořeněna“ a svou povahou obsazuje snadněji bio – subsystém, místo, kde idea působí afektivně silněji než z psycho-subsystému, kde ideu reprezentuje spíše slovo, pojem a logika. Velmi často se stává, že po střetnutí vůle a zakořeněné „ negativní žité ideje“, kdy „ negativní žitá idea“ „ vyhrává“, se dostavují zahanbující prožitky selhání a vin, hledání cetsy z tohoto začarovaného kruhu ven, nebo i rezignace a otupění nitra člověka, otupění jeho svědomí. Proto pozornost k „ žitým idejím“ vynořujícím se v našem vědomí, jejich přijetí či odmítnutí, jsou život významně ovlivňující procesy a mají nesmírný dopad na náš život. Tyto „ myšlenky propojené s emocemi“ žijí s „ já“ „ stále“ a mnohdy určují život člověka až mnoho desítek let. Přijatá myšlenka strachu může ovládat člověka od dětství až do dospělosti. „ Negativní žitá idea“ proto, že obsazuje „ ne-pravě“ „ já“, brání v uskutečnění potence „ já“. Uskutečnění potence „ já“ vyžaduje přijetí „ pozitivních žitých idejí“. Naproti tomu „ negativní žité ideje“ uchopují naše „ já“ a až jej „ znásilňují“. Činí „ já“ nesvobodným, ne-mocným, závislým na „ negativních žitých idejích“. Zdrojový střed osobnosti, vztah- „ já – Bytí“ ustupuje a se vytrácí z vědomí. Proto je třeba, v rámci primární prevence, věnovat pozornost kvalitě „ žitých idejí“, selektivně rozlišovat, pozitivní „ žité ideje“ přijímat a negativní odmítat, a tak sebe sama, své „ já“ budovat. Moment rozlišení „ dobra a zla“ a nalezení pokoje ve svědomí není nadstavbovou fikcí, ale je významnou na život působící realitou. Jakou podobu mohou mít negativní „ žité ideje“ obsazující naše vědomí a naše já? Jsou to prožitky, které destabilizují „ já“. Mohou být i zprostředkovaně získané – např. při sledování brutálních scén z filmů …. Všude, kde se objevuje extrémní podoba zla, krutosti a násilí na člověku či zvířeti, všude, kde se objevuje hostilita, programová a legitimizovaná nesolidarita, či extrémní utrpení, je naše „ já“ zaskočeno a obsazeno mocí „ negativní žité ideje“. Jakoby „ dobro v našem životě se stane slabým a vzdáleným a nemá dostatek sil zvítězit nad zlem“. „ Negativní žitá idea“ proráží bariéru, ohraničení vnitřní stability a svobody „ já“, a představí se jako nedílná součást našeho „ já“. Člověk považuje tuto negativní ideu za součást sebe sama, svého „ já“. Vytrácí se samostatnost a svoboda „ já“, ale ne jeho zodpovědnost. „ Negativní žité ideje“ mívají tuto podobu: „ je nutné se podřídit v životě tomu, co je silné a odpor tomuto „ silnému“ způsobuje mi nepohodlí“, „ pravda a dobro jsou příliš vzdálené a neuskutečnitelné kvality“, „ vždycky podlehnu strachu, je
II III II 61