byste se naučit nějakou relaxační metodu“).
Nejsnazší a nejefektivnější , z pohledu principů učení, je nácvik ve skupině, nejčastěji na kurzech. První branou pro nácvik se tedy stává kurz, kde je možné načerpat správné provádění relaxace pomocí AT a posílit motivaci. Následně klient cvičí samostatně, není závislý na žádném čase, místě, osobě, pomůckách či lécích. Finančně je cvičení zcela zdarma, stačí vlastní investice času tj. 2-3x 5 minut denně. Takže jak se ukazuje, tak jedinou branou pro nácvik jsme my sami a naše motivace.
Můžeme se svobodně rozhodnout pro cvičení nebo nerozhodnout.
Nejčastěji se setkáváme s kolísavou motivací jako u každého nácviku. Doporučujeme prostudování Motivační kolo změny (Prochazka a DiClemente, 1982), abychom klientům uměli adekvátně pomoci.
Zároveň je třeba vidět, že začátečníci mají na své straně zvláštní druh otevřenosti a nadšení. Pokud se Vám podaří zachytit první zkušenosti, zážitky z nácviku. Ve formě pocitu, zápisu, obrázku se stávají zdrojem, ke kterému je možné se vrátit v období menší inspirace a touhy. (srovnej s kaligrafií Sho- Shin-Wasuru-Bekerazu „Nezapomínejte na začátečnického ducha.“)
Motiv pro pravidelné cvičení AT můžeme nalézt v kaligrafii Kokoro – (wo)- Tagayasu, což bychom mohli volně přeložit jako „obdělávání pole duše“. V analogii se zemědělským polem, které je třeba pravidelně udržovat, zorat a narušit staré a ztvrdlé části, zkypřit, aby mohlo vzniknout něco nového..., tak i my potřebujeme pravidelnou péči, aby mohlo dojít ke zlepšení zdravotního stavu popř. aby se mohlo rozvíjet nové.
Okolní svět, lidé kolem nás mohou být naší inspirací a učiteli, ale při AT nacházíme svého vnitřního učitele, který je vždy s námi. Díky lepší znalosti a porozumění sobě docházíme k vnitřní harmonii a následně vnější harmonii.
Motivaci může podpořit možnost konzultovat nebo supervize nácviku.
Největším problémem v nácviku AT je, že se mírně liší pravidla pro základní, střední a vyšší stupeň.
Hodně cvičenců má tendenci jít rychleji, přeskakovat, měnit doporučení, jít svou cestou. V základním stupni to ovšem, pokud máme jako prioritu bezpečí klienta, není možné. Bezpečný průběh zvládnutí pasivní koncentrace a pohroužení do relaxačního stavu vyžaduje dodržení ověřených formulek, postupnost nácviku.
Prostřední stupeň (dále jen PS) pak nabídne individualizaci cesty, zejména v autosugestivním ovlivnění pomocí individuálních formulek.
Vyšší stupeň (dále jen VS), autogenní meditace, opouští přísnou strukturu základního stupně (dále jen ZS) a nabízí spíše okruhy rozvoje. Princip postupnosti je zachován, ale již lze obtížně zobecňovat doby cvičení apod. Autogenní meditace každého z nás je natolik osobitá jako každý máme svůj rukopis.
II III II 95