VERONIKA VÍCHOVÁ
Chce a nechce se mi cvičit…
Motivace pro nácvik autogenního tréninku (dále jen AT) je stejně problematická jako jakýkoliv jiný pravidelný trénink či učení cizího jazyka.
Co dělat, když teoreticky víme, že nám pravidelná relaxace může pomoci, ale stejně se podle toho nechováme? Víme, že dopady chronického stresu mají závažný odraz v psychické, somatické i sociální oblasti. Meditace a relaxace mohou těmto projevům nejen předcházet, ale mohou odbourávat projevy chronického stresu. Edukace o metodě, doporučení druhých jsou jen vnějším stimulem a ten nám ne vždy stačí k udržení se při pravidelném nácviku. Potřebujeme stimul vniřní- rozhodnout se pro nácvik, cítit, že chci relaxovat.
Inspirací pro tento článek byla paralela mezi japonskými kaligrafiemi, respektive moudrosti v nich skryté a nácvikem AT.
Dai Dó Mu Mon bychom volně mohli přeložit jako „není žádné brány k velkým cestám, k pravé cestě.“
Tento a další citáty nás dobře provedou nácvikem AT a jeho využíváním.
Původně byla kaligrafie a další nauky přístupné jen určitě skupině vzdělanců, existovala selekce, která říkala, kdo smí dojít k poznání a kdo ne. V současné době je kaligrafie přístupná všem a záleží jen na vaší vnitřní disciplíně, na pravidelnosti našeho praktikování a tím dosažené hloubce dovednosti a sebepoznání.
Obdobně je AT jako každý jiný trénink. Ať již trénujete nějaký sport nebo (nechoďme daleko) hru na hudební nástroj nebo zpěv, tak moc dobře víte, jak vypadá Váš výkon bez tréninku a jak s tréninkem. Vzpomeňte si, jaký byl Váš výkon a prožitek, když jste začínali a jak po letech praxe.
Nejvyšší efekt přináší při pravidelném cvičení 3x denně. Ale i každé jednotlivé cvičení nám proráží cestu napětím a stresem jako si každá kapka vody proráží při dostatečném opakování cestu kamenem (což mj. hezky zachycuje uvedená kaligrafie ten-teki-ha-seki. „Dokonce i kapka vody může prorazit nejtvrdší kámen“).
Kdo může projít „branou“ AT? V minulosti to byli pacienti na klinikách a v ambulancích, průvodcem se stával lékař.
92 II III II